Můj tatér, můj terapeut

20. října 2018 v 9:09 | Barbara |  Fenomén
Už jste slyšeli větu, že kadeřník je terapeutem ženy? Já nespočetněkrát. Ženy se svěřují svým kadeřníkům, stežují si na manželství, pomlouvají jiné ženy nebo si celkově stěžují na celý život. Když jsem navštívila kadeřníka nebo-li kdeřnici, tak jsem jen mlčky seděla a koukala se na ni v zrcadle, jak mě stříhá. Nikdy mě nenapadlo, že bych jí někdy měla vyprávět nejen o svém životě nebo o rodině.
Na střendní škole mě stříhala nejlepší kamarádka, ale ani u ní mě nenapadlo, že bych se jí mohla svěřovat. Nikdy jsem se jí se vším nesvěřila. Jednou jsem se k tomu přiblížila u své sestry, také je kadeřnice. Ovšem nějak daleko to nedošlo. Pro mě to neplatí. Myslím si, že dokonce v dnešní době je to tabu. Kadeřník rovnáse terapeut platí podle mě jen pro starší generaci.

(UNSPLASH @ rominafa)


Proč tabu? Čím dál více se mladých lidí nechává pravidelně tetovat. Před pár rokami, bylo normální vidět muže s potetovanou rukou, ale poslední dobou potkávám ženy, co mají rukávy jako muži. Jejich ruce zdobí jen černá barva.
Dnes jsem šla na mé třetí tetování. Všechna tetování mám jen od NÍ. Známe se velmi dlouho, je o deset let starší než já, takže nikdy jsme nebyli kamarádky. Ztímco ona byla v pubertě, chodívala se se svým přítelem dívat, jka já a moji vstevníci si hrajeme na zahradě. Její teta byla moje družinářka.V poslední době jsme si měli o čem povídat. Přeci jen obě už jsme dospělé, tedy hlavně já.
Ptala se mě, co se v létě stalo jak mě odvážela sanitka. Přiznala jsem jí epilepsii, pak se mě zeptala zda věřím, že za každou nemocí stojí psychika, obzvláště za epilepsií. Věřím, proto už dva rok neberu žádné léky na bolesti, jen ty, co mám předepsané od doktora. I když mě někdy bolí hlava, že bych s ní nejraději mlátila o zeď. Vdržím to. Nevnímám tu bolest.
Jak jsme se o tom bavili, svěřila jsem se jí. Přiznala, že si nedovede představit to, co jsem v dětství zažila, že to muselo být těžké. I když vypadám navenek v pohodě, tak to někde v sobě dusím. Zbytečně nad vším přemýšlím. Ví, že nepomohl psycholog, psychiatr, pak nějaké dvě esoteričky. Už se to se mnou táhne čtrnáct let, za měsít to už bude patnáct let.
Musím uklinit svoje myšlenky, najít v sobě klid a hlavně odpustit. Což je pro lidi nejtěžší věc. Já odpouštět nedokáži, i když tvrdím, že jsem odpustila, stále to v sobě mám.
Naučí mě meditovat, nevnímat ty myšlenky. Naučí mě ovládat myšlenky, pocity, uklidnit mě. Bude spolu s jejím manželem takovým duchovním gurum.


°Dnes jsem byla v kině na filmu Zrodila se hvězda, příště o tom napíšu článek, jaké myšlenky mi běhali hlavou, co se mi na něm líbilo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lux Lux | Web | 21. října 2018 v 15:05 | Reagovat

Myslím, že technicky vzato vůbec nezáleží na profesi toho člověka. Někdy stačí to, co ten člověk vyzařuje. K někomu máš úplně od začátku naprostou důvěru, přitom ho třeba neznáš a nechápeš, čím to. Znáš ten pocit? Pak už je ta profese jenom takovým pojítkem, proč jste se potkaly.

2 Romča Romča | Web | 25. října 2018 v 22:53 | Reagovat

Já nejvíce se vždy svěřila své kamarádce.. a co se týče kadeřníka či kadeřnice tak většinou člověk tak normálně spíše pokecá aspoň tak u mě  :)

3 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 26. října 2018 v 7:22 | Reagovat

Já se svěřuju hlavně příteli a pak mamce. Od té doby co mám přítele jsem nějak přestala s svěřováním se kamarádkám. U kadeřnice jsem to měla vždycky jako ty, jenom jsem seděla a čuměla do zrcadla :D :D Ať se Ti co nedjříve podaří zdolat tvé vniřtní démony :)

4 Aires Aires | Web | 27. října 2018 v 15:13 | Reagovat

Já jsem člověk, co se nesvěřuje na potkání. Raději si všechno řeším sama,nerada přiznávám problémy nebo slabost.  Ale věřím tomu, že musí být úleva svěřit se třeba kadeřnici nebo i tatérovi :) Vlastně jakémukoliv člověku co chce naslouchat a má pochopení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama