První jízda na kole- Schillerova rozhledna

8. června 2018 v 12:25 | Barbara |  Na cestě
Je úteý 5.6. a já se rozhodla den předtím, že vyrazím na kole. V práci mám den volna. Vstala jsem v osm hodin ráno v devět hodin už jsem bya připravená vyrazit do Petrohradu. Je tam zámek, z kterého udělali psychiatrickou léčebnu, ale když jsem tam dorazila nevěděla jsem, že si to rozmyslím a pojedu se podívat úplně někam jinam.
Cestou jsem jela přes Oráčov nebo-li okolo věznice a lesem do Bedlna. Když jsem jela lesem, tak jsem potkala jednoho pána, který nebyl zrovna oblečený na procházku do lesa, s někým hovořil a rozhlížel se okolo. První, co mě napadlo bylo, zda jim někdo neutekl z věznice, aby mě po cestě nepřepadl. Nic takového se nestalo, mám bujnou fantazii. Jelikož cesta byla do kopečka a já kolo přes les musela vést, protože vyjet tento prudký kopec bych nezvládla. Těsně před vesnicí byl památník s obrázkem Panny Marie.




Následné pár metrů zatím jsem viděla nějaké fialové květiny. Louka by se tomu říkat nedalo, spíše takový malý palouček. Myslím si, že je to šalvěj luční, ale nejsem si jistá v květinách se nevyznám. Jedinou fialovou kytku, kterou ještě znám je fialka.

(Kvalita nic moc, le toto je nejlepší fotka jakou mám. Nejsem zrovna skvělý fotograf.)

Hned za lesem narazíta na vesnici Bedlno. Je tak malinká, ale nejkrásnější jakou jsem viděla. Uprostřed se nachází rybník, u kterého jsem se na pár minut zastavila. Vesnička je tak malinká, že jsem ji projela během minuty. Ani jsem si nevšimla, že by se tam nacházela jakákoli zastávka, ale z hlavní silnice je to kousek (na kole cca 1,5 km). Ve vesnici se také nachází ranč Roklinka. Vstup tam je zakázán, ale viděla jsem na pastvě koně. Tak jsem si alespoň vyfotila rybník a památník, který byl hned u kapličky.



Když jsem byla za touto vesnicí, začínala jsem mít hlad, ale ještě mi zbývaly dvě vesnice projet a byla jsem tam. Když jsem konečně přejela další vesnici, tak mě čekal kopeček, u kterého jsem se pořádně zapotila. Na vrcholku na mě čekala cedule Ústecký kraj. Začala jsem na sebe nadávat, že jsem špatně odbočila, kam sem jela. Že kopec jsem vyšlapala zbytečně. Poté jsem se podívala do google map a zjistila jsem, že jedu dobře. Věděla jsem jen přes jaké vesnice a město mám jet, ale netušila jsem v jakém kraji se to nachází. Pochopte, vždy když jsem vyrazila na kole tak jsem projela pár vesnic a stále se držela ve Středočeském kraji.
Jelikož následovala pěkná cesta dolů, kde jsem nemusela hnedle šlapat, tak jsem konečně dorazila do Petrohradu a tam jsem si rozmyslela, že se na zámek nepojedu podívat, protože mě tam stejně nepustí. Můj nový cíl. Schillerova rozhledna. Za Petrohradem a Černčicema jsem měla šílený hlad a už jsem přemýšlela, že zastavím a sním si tu jednou sušenku, kterou mám. Zakázala jsem si to a jela dál. Konečně jsem viděla rozhlednu a já sjela do lesa, kopec nahoru. Hrůza. Myslela jsem, že umřu na místě. Cítila jsem svaly na zadku. Modlila jsem se, abych tam už byla, protože toto se vyšlápnout nedalo, musela jsem kolo opět vést.
Když jsem konečně dorazila nahoru, první, co jsem udělala bylo, že jsem si sedla. Pak jsem si konečně vzala jediné jído a pořádně se napila.


Vůbec jsem netušila, že rozhledna je zavřená, ale tak trochu mi to bylo jedno. Nedovedla jsem si představit, že ještě šlapu ty schody nahoru. Tak jsem se jen podívala kolem a udělala pár fotek. Samozřejmě i sebe, kde se tvářím jako blbec, který utekl z psychiatrické léčebny v Petrohradu. Ale nedivte se, byla jsem ráda, že jsem se vůbec nahoru dostala.


Na tomto kameni kromě rukou můžete vidět i havrana.



Dolů se mi jelo "parádně". Brzdila jsem celou cestu dolů, cítila jsem jak zadní kolo trochu ujíždí do stran. Na malinkých kamínkách se brzdí hrozně. Čekala jsem, že než dojedu dolů, tak si dám na hubu. Přežila jsem a já razila už domů. Bylo půl dvanácté. Cesta na rozhlednu mi trvala dvě a půl hodiny. Ještě den před tím jsem tvrdila, že přijedu něco po dvanácté.
Cesta zpět mi přišla strašně dlouhá, i když po většinu to buď bylo po rovince nebo z kopečka. V Petrohradě jsem se musela posilnit energy drinkem, který nepiji, ale doufala jsem, že mi dodá energii jako gumový Haribo, které jsem žvýkala celou cestu. Když jsem šlapala do kopce, tak jsem si myslela, že si vylámu stoličky, jak silně jsem kousala.
Při zpáteční cestě jsem se nikde nezastavovala, odpočinula jsem si, když jsem vedla kolo do kopce. Už jsem chtěla vidět tu ceduli Středočeský kraj, což bylo znamení, že jsem skoro doma. Konečně jsem viděla les, který jsem tentokrát měla jen z kopce. Jestli jsem z rozhledny jela rychle, v lese jsem jela jako "hovado". Tentokrát by mě žáný vězeň nepřepadl, maximáně bych ho přejela nebo tu srnku. Taky mě v lese profackovalo pár větví, jak jsem jela rychle a snažila se vyhýbat loužím. Když jsem skoro byl doma, tak jsem pořádně šlapala do pedáů, asi už začal působit ten energy drink, možná už jsem viděla oběd, co mě čeká doma nebo to bylo také tím, že jsem jela skoro celou dobu z menšího kopce. Ostatně to vypadalo, jako bych byla nadopovaná.
Cesta na rozhlednu mi trvala dvě a půl hodiny, cesta zpět hodina a třičvrtě. Tady je vidět, že zpáteční cesta byla snad jen z kopce a moc jsem nemusela šlapat.
Taky to byl můj první pořádný výlet na kole. Minulý rok jsem vyrážela na kole, kde jsem projela pár vesnic a vrátila se brzy domu, takže jsem jela asi tak hodinu. Ale v zimě jsem začala běhat na běžícím pásu (dárek pod stromeček), to co jsem minulý rok ujela na kole (cca12 km), jsem byla schopna v lednu uběhnout úplně v klidu. Sice jsem měsíc neběhala, ale musím říct, že oproti minulému roku se mi zlepšila fyzička. Rozhodně v tomto plánuji pokračovat.
V létě si budu k narozeninám přát krosnu, máme v plánu s kamarádkou na víkend se pořádně projít (České švýcarsko?).
Pokud by jste tam také chtěli vyrazit, tak na rozhledně je otevřeno v sobotu a neděli od 12 - 16 hodin.


Lbili by se vám články z mých "cest?"
Taky se chci zeptat, jak udělat na blogu při zveřejnění článku, aby se nezobrazil celý, ale až po kliknutí na CELÝ ČLÁNEK.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 9. června 2018 v 15:10 | Reagovat

Vídím, že cestovat s tebou musí být sranda. Já jsem letos vytáhla kolo jen jednou a fakt s mizerným výsledkem. Sice jsem jela po cyklostezce, ale jakmile jsem neviděla dlouho žádnou tabuli, tak jsem to otočila. Byla jsem pryč asi dvě hodiny, ale chodit jsem nemohla přinejmenším dva dny. :-D

2 Lucka Lucka | Web | 9. června 2018 v 19:52 | Reagovat

Tak teď nevím, jestli by mě to, že tam bylo zavřeno, naštvalo nebo potěšilo. :-D Docela chápu, že po tom výletu už by se ti ty schody šlapat nechtěly. :-D Ale vypadá to jako hezký výlet. :-)

3 Lucy Lucy | Web | 10. června 2018 v 18:57 | Reagovat

Vypadá to jako super výlet. Moc hezké fotky :) Taky ráda jezdím na kole.

To mi připomnělo, jak jsem nedávno jela s přítelem cca 60 km na kole. Při zpáteční cestě jsem už opravdu nemohla, tak mě napadlo, že si cestu zkrátíme a místo šlapání do kopce, vyjdeme 250 schodů - chyba. Velká chyba :D Když jsem to vyšla, tak jsem teprve myslela, že umřu :D

4 Cherry Berry Cherry Berry | Web | 10. června 2018 v 21:09 | Reagovat

To vypadá jako fajn výlet 😊. Doufám, že sis výlet užila 😊

5 Jana Jana | Web | 12. června 2018 v 9:40 | Reagovat

Viděla jsem na instagramu a já prostě miluji rozhledny.. a tahle se mi fakt líbí a rozhodně na rozhlednu zavítám s přítelem! :-) A musím říct, že jsi jednička, že jsi to na tom kole zvládla! Já už na kole nebyla pěkně dlouho! V Oráčově ve věznici jsem byla na exkurzi a bylo to super, ačkoliv ti vězni na lepení na oknech se slintajícím výrazem, bylo dost nepříjemné. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama