Květen 2018

Smutný odraz

18. května 2018 v 18:44 | Barbara |  Vrcholky a pády
Sedíte a koukáte do zdi. Nemáte sílu se pohnout. Nemáte sílu ani myslet. Jen sedíte a koukáte do zdi nebo na svůj odraz na vypnuté televizi. Kdybyste tu televizi zapnuli, museli by jste se pohnout a navíc by narušila váš klid. Když se díváte na svůj odraz, začnete se prohlížet. Jste nějaký zvláštní. Něco je na vás divné. Všimnete si vašeho břicha. Je nějaké vypouklé. Jak se tak na sebe díváte, chce se vám brečet. Vy to polknete a zamrkáte. Je den. Nemůžete brečet, to můžete až večer, když se sprchujete, když si všichni myslí, že spíte.

(UNSPLASH)

Tak dlouze hledíte na sebe, až se vám spustí proud slz. Ani nevíte proč brečíte, prostě to tak je. Koukáte na sebe, pláč vá donutí myslet. Jste tu sami. Jste tak sami, nikdo o vás nemá zájem. Jste neschopní, nic neumíte. Jste i neschopní se zvednout a přestat brečet, ale ten pláč nejde zastavit.

Trhy v Ředhošti

13. května 2018 v 12:08 | Barbara |  My Day
Je sobota 12.5.2018 a já už vstávám v pět hodin, i přesto, že je víkend. Proč? Slíbila jsem, že pojedu na trhy do Ředhoště. Nikdy jsem tam nebyla, takže jsem se těšila. Podle mapy to ukazovalo hodinu a půl cesty autem. Trhy měly začít v sedm hodin, tak jsme vyrazili po šesté hodině. Ještě jsem musela odvézt svého miláčka k babičce, aby nebyl sám doma, hlavně ho někdo musel vyvenčit, vůbec jsme netušii, kdy se vrátíme.
Po třičtvrtě hodině jsme dorazili na místo, dost brzo. A to nám auto nechce moc jezdit do kopečka. Když jsem dorazili, tak tam parkovalo pár aut a moc lidí tam nebylo.
Mamka si tam jela pro zeleninu, já pro bylinky a nějakou kytku na stůl. Žádná mi nevydrží, vůbec netuším, co dělám špatně. Sháněla jsem hlavně mátu, kterou tam měl jeden prodejce, bazalku jsem si vzala. Přemýšlela jsem i o šalvěji, ale tu využívám jen na kašel, který přichází v zimě, tak jsem si to rozmyslela. Nic na stůl jsem si nekoupila, byli to spíše venkovní kytky, takže si počkám na výstavu kaktusů.
Poté, co jsme si nakoupili to nejdůležitější, jsme si šli dát něo k jídlu. Ještě nebyl čas oběda, ale měli jsme strašný hlad. Na výběr kromě klobás tam byla možnost halušek, uzeného stehna, langoš, já si vzala fazolový guláš. Fazole nejím, ale když jsou v něčem jako polévka nebo guláš, tak to je miluji. Mamka si dala klasicky klobásu.



Po jídle jsme se šli ještě podívat, co kde je. Na zvířata, já samozřejmě šla ke koním. Jako malá jsem je milovla, i teď je mám ráda. Jsou to krásná zvířata, ale už jimi nejsem tolik posedlá jako dříve.





Také jsem poprvé uchutnala černý kornout. Byla to jahodová zmrzina politá čokoládou. Fotila jsem si ji, pak jsem šla do auta a jak jsem otevírala dveře, tak jsem kornout stiskla až moc, takže jsem ho rozmáčkla v ruce. Takže jsem jí jedla z ruky místo kornoutu. Jinak chutnala skvěle. Čokoládu jsem si mo nevyhutnala.


Na trhách tam toho bylo docel dost, ale očekávala jsem něco jinohé, něco většího. Moc stánků tam nebylo, myslela jsem, že to tam bude obrovké. Sehnali jsme vše, co jsme potřebovali, ale i přesto jsem byla trochu zklamaná. Čekala jsem něco wow.


Čarodejnce bez grilování

2. května 2018 v 21:22 | Barbara |  My Day
Jak jste strávili čarodejnice? Můj byl spíše plno alkoholu.
Ráno jsem šla na jednu hodinu do práce, poté jela domů. Za chvíli přišel k nám bratránek, jelikož jsme řešili Máje, které se blíží. Tak moc se na ně těším. Určitě o nich napíši a přidám fotky. Abych se vrátila k mému pondělku. Odpoledne jsem s hlkami jela do města, jakmile jsme se dostali do města, tak volali, že na koupališti prohlédavjí tašky, kcůli alkoholu. My si nesli Jager Maistera. Vymlaskli jsme ho ještě před tím než jsme tam došli a následně přišli na to, že tašky neprohlédávají.
Sedli jsme si na lávku, já ihned vylila kamarádce pivo, pak sestře kolu. DO TVARU JABLKA! Kdo sleduje můj instagram, tak jste na insta stories mohli vidět apple jeans. (Foto přidám pd článek)
Když se začínalo stmívat, tak jsem měla v sobě už několik kelímků cocacoly s rumema jager maistera. Také jsem tak vypadala. Křičela jsem, motala se. Potkala jsem nějaké postaršího muže, který mi říkal, abych odešla o Prahy, aby ze mě nebyla "vesnická buchta". Nic mě tu podle něj nečeká. Peníze jsou pro mě důleité, ale nemohla bych odejít bez kamarádů a rodiny. Je pracovat a pracovat, bez toho abych se bavila. K čemu mi ty peníze potom budou? Budu jich mít sice hodně, ale budu sama. Mám na to jiný názor než on. Byl o více než deset let starší, podle sestry mu bylo něco pře čtyřicet. Měl peníze, ale byl sám. S kamarádem jsem ho neviděla. Dřel a dřel kvůli penězům, ale asi z toho nic nemá. Manželku nemá, na jeho věk trochu zvláštní.
V půlnoci pro mě a sestru přijela mamka. Ani nevíte, jak mi byo špatně. Večer mi hučelo v hlavě. Než jsem jela domů, tak jsem si dala pikantní Hamburger, který mě za pár hodin poslal na záchod.
Žádný super zážitek to nebyl, ale poznala jsem é lidi. To nejdůležitější, až tam s tím mužem jsem si uvědomila, že nikam nechci odejít, že raději budu ta "vesnická buchta". Tolikrát jsem chtěla do města, jedna kamarádka mě přemlouvá. Uvědomila jsem si, že tam jsou sice kluby (moc mě to tam nebaví), ale nejsou tam takové zábavy jako na vesnici nebo v našem malém městě. Chybělo by mi to a být v bytě zavřená bych nechtěla. Moc velký hluk na mě.

(Odpoledně bylo krásně, až do setmění jsme byli u vody)

(Po této lávce se holky prošli po nějaké té sklence. Do vody nespadly)

(Fotila jsem je, jak se válely na zemi, až jsem se na ně svalila. Foto, jak jsem na ně spadla, nemám, ale má ji sestra. Viděla jsem ji.)