Smích neznamená štěstí

9. dubna 2018 v 19:13 | Barbara |  Vrcholky a pády
Právě vyprávíte vtip několika lidem a všichni se tomu smějí, vtipkujete mezi sebou, bavíte se a tak nějak se všichni cítíte šťastní. Alespoň to tak vypadá, kdyby vás někdo sledoval, ostatně i vy si myslíte, že ten druhý člověk je šťastný. Netušíte, že jakmile přijde domů, tak si sedne na zem, opřený o zeď, a začne plakat. Je unavený, vyčerpaný ze všeho.
Nikdo nevidí, ani necítí tu jeho vnitřní bolest. Bolí to tak moc, ale nedokáže to nikomu říct. Co by mu na to ostatní lidé řekli? Odpověděli by, že rakovina je horší, že by měl být rád, že je zdravý. Víte, že jste zdravý, ale na druhou stranu nejste. Víte, že nejste v pořádku. Cítíte se ochromení. Jako by jste se dusili a celou dobu lapete po dechu a je jen otázkou, kdy se nedokážete nadechnout. Ovšem nikdo vás nevidí. Ti, co vás přeci jen zahlédnou, vídí, že se s vámi něco děje. Řeknou vám, jak vás mají rádi, ale druhý den na to zase zapomenou, dokud vás zase neuvidí sedět na zemi, jak pláčete a lapete po dechu.


Když konečně máte pocit, že to zvládnete, že jste skoro na hladině, tak vás to opět stáhne dolů. Vy zase bojujete o život. Nikdy nevíte, zda to přežijete nebo ne. Když vás to už po několikáte stáhne dolů, začnete přemýšlet, zda to nemáte vzdát. Když máte pocit, že vyhráváte, tak se zase objevíte něde v hloubce. Už jste z toho vyčerpaní, nemáte sílu dále bojovat, ale něco vás přeci jen nutí bojovat dál. Ale jak dlouho ještě budete pro něco bojovat? Protože i toto může pro vás ztratit smysl.
Na vše jste sami. Nikdo vám nepomůže. Protože celou dobu bojujete jen sami se sebou. Vám dojde, že si to děláte jen vy sami, je to váš mozek, který vás dostává dolů, který vás sráží. Je to vaše hlava, ale vy to nedokážete ovládnout, jako by to ovládalo vás. Ovládá vás to tak moc, že nejste schopni normálně myslet na obyčejné věci. Myslíte jen na jednu věc, která vás provází po celý den. Která vás sráží dolů.
Říkáte si, zda tu máte zůstat, zda jste k něčemu užitečný. Zda nejste jen přítěží.
Nikdo netuší, jaké myšlenky vám běhají v hlavě. Co když to někomu povíte? Jsou horší věci, je jejich odpověď. Jak moc horší? Může to být ještě horší? Oni vás nechápou, neví jaké to je. Bojíte se toho horšího. Přeci nemůže být ještě horší bolest nebo ano? Jste na to sami, nikoho to nezajímá.


°Název této rubriky vymyslela Lucka http://seriouszone.blog.cz/
°Snad si tuto rubriku také oblíbíte :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | Web | 10. dubna 2018 v 13:23 | Reagovat

Hele a tak včera jak jsem kácela ty svý český lesy jsem si říkala, jestli by jsi neměla odbyt v tomhle? Prostě dělat epilaci intimních partií. Finančně je to nenáročné, akorát teda máš genitál a ricku v obličeji no.... A nebo se pustit do nečeho úplně jinýho a tu pedi dělat jako hobby. Možná bych i zkusila pohledat práci v jiném městě nebo zemi, aby jsi sbírala zkušenosti a zážitky dokud jsi mladé kůzle ne ;-)

2 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 10. dubna 2018 v 14:46 | Reagovat

Název jsi vybrala trefný. Těším se na další články o tomto tématu. Přece jenom myslím, že mi může pomoc, když budu vědět, jak se má kamarádka cítí, tak se do ní vcítit a pochopit ji a v mezích poradit...

3 Jajinka Jajinka | Web | 12. dubna 2018 v 10:54 | Reagovat

Je pravda že často propadám pocitu, že všichni působí šťastnější, nekonfliktnější a tak nějak perfektnější než-li já. Ale pak otevřu oči a říkám si - kdepak, oni se jen přetvařují, kdežto ty jsi v 90 % případů upřímná. Těch 10 % mi bere nutné zlo v podobě přetvářky na pracovišti (chceš poslat šéfa do prdele, ale holt nemůžeš a tak to neuděláš :D ).

4 Jana Jana | Web | 13. dubna 2018 v 13:38 | Reagovat

Rubrika je naprosto super a článek o to víc. Jako takovéhle pocity jsem měla před 3 lety. Bylo to šílený období. Byla jsem šílená z toho, jak moc jsem sama. Jak moc se trápím a přesně jak říkáš.. před lidmi jsem byla happy, ale sama? Člověk by si řekl, že nejsem člověk. Jsem ráda, že jsem se z těchto stavů dostala a jsem skutečně veselá. :-)

5 Adel Adel | Web | 13. dubna 2018 v 14:00 | Reagovat

hezky si to napsala.. kolikrát i já se smála.. ze slšnosti? A ve skutečnosti sem v daný moment štastna nebyla :(

6 Janet Janet | Web | Včera v 17:26 | Reagovat

Páni, hodně jsem se v tomhle článku našla. Ale jak píšeš, je to jen v naší hlavě, musíme se s tím naučit bojovat. Jsem hodně depresivní člověk, ale rozhodla jsem se s tím něco udělat. Nebaví mě pořád nad něčím přemýšlet, dělat si s něčím těžkou hlavu, nervovat se a deptat... Některé věci prostě neovlivníme a lidi bohužel také nezměníme. Můžeme změnit jenom sebe a to tak, abychom se naučili být šťastní hlavně my sami. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama