Duben 2018

Práce=+pocit?

13. dubna 2018 v 17:35 | Barbara |  Fenomén
Znáte ten pocit, kdy se vám nedaří? V práci nevydělávát kolik by jste si přáli. Zkrátka nemáte ani na rohlík. Váš výdělek pokryje akorát náklady a vám nic nezbyde. Říkáte si je to první měsíc, přístí bude lepší, ale tentokrát nepokryjete ani ty náklady. Třetí měsíc vám to vyjde jen tak tak. Nic opět nemáte a vás začíná prolévat pocit bezcennosti. Jste zbytečný, nic nedokážete. Nedokážete dát dohromady ani pár stovek svému rodiči, když vás živí a dává kapesné a to máte práci!
Sedíte doma a jen se litujete, máte si snad najít jinou práci? No neblo by to lepší? Práce na živnosťák je těžká. Finančně nákladná a jen málokdy se vám to vrátí. Musíte být trpělivý a mít finanční rezervu nebo bohatého partnera.

(Zdroj:UNSPLASH @wflwong)

Když se vám naskytla příležitost byť jen nabídka na brigádu, okamžitě jste po ní skočili. Přeci jen sedět celé dny doma, protože nemáte penníze na to, aby jste někam šli. Jezdíte jen do práce a domů. Každý den ten samý stereotyp, který trvá několik měsíců. Chcete z toho uniknout, ale nevíte jak. Chcete se jít někam bavit, poznat nové lidi, ale? Peníze!
Když vidíte tu nabídku. Ten pocit nadšení! Je možné, aby byl člověk šťastný jen díky nějaké příležitosti na práci? Je pravda, že člověk může být šťastný díky penězům?
Vždy jsem si myslela, že peníze neudělají člověka šťastným. To jsem chodila ještě do školy. Penze jsou důležité, jsou důležité na přežití. Tak je možné, aby byl šťastný kvůli penězům, prtože mu pomáhají přežít? Jste šťastní, protože přežíváte. Můžete žít.
Už nepočítáte každou korunu, nemusíte myslet na to, zda si můžete dovolit koupit čokoládu z automatu nebo malou tyčinku. Cítíte se o něco svobodnější. Cítíte se šťastněší.


Smích neznamená štěstí

9. dubna 2018 v 19:13 | Barbara |  Vrcholky a pády
Právě vyprávíte vtip několika lidem a všichni se tomu smějí, vtipkujete mezi sebou, bavíte se a tak nějak se všichni cítíte šťastní. Alespoň to tak vypadá, kdyby vás někdo sledoval, ostatně i vy si myslíte, že ten druhý člověk je šťastný. Netušíte, že jakmile přijde domů, tak si sedne na zem, opřený o zeď, a začne plakat. Je unavený, vyčerpaný ze všeho.
Nikdo nevidí, ani necítí tu jeho vnitřní bolest. Bolí to tak moc, ale nedokáže to nikomu říct. Co by mu na to ostatní lidé řekli? Odpověděli by, že rakovina je horší, že by měl být rád, že je zdravý. Víte, že jste zdravý, ale na druhou stranu nejste. Víte, že nejste v pořádku. Cítíte se ochromení. Jako by jste se dusili a celou dobu lapete po dechu a je jen otázkou, kdy se nedokážete nadechnout. Ovšem nikdo vás nevidí. Ti, co vás přeci jen zahlédnou, vídí, že se s vámi něco děje. Řeknou vám, jak vás mají rádi, ale druhý den na to zase zapomenou, dokud vás zase neuvidí sedět na zemi, jak pláčete a lapete po dechu.


Když konečně máte pocit, že to zvládnete, že jste skoro na hladině, tak vás to opět stáhne dolů. Vy zase bojujete o život. Nikdy nevíte, zda to přežijete nebo ne. Když vás to už po několikáte stáhne dolů, začnete přemýšlet, zda to nemáte vzdát. Když máte pocit, že vyhráváte, tak se zase objevíte něde v hloubce. Už jste z toho vyčerpaní, nemáte sílu dále bojovat, ale něco vás přeci jen nutí bojovat dál. Ale jak dlouho ještě budete pro něco bojovat? Protože i toto může pro vás ztratit smysl.
Na vše jste sami. Nikdo vám nepomůže. Protože celou dobu bojujete jen sami se sebou. Vám dojde, že si to děláte jen vy sami, je to váš mozek, který vás dostává dolů, který vás sráží. Je to vaše hlava, ale vy to nedokážete ovládnout, jako by to ovládalo vás. Ovládá vás to tak moc, že nejste schopni normálně myslet na obyčejné věci. Myslíte jen na jednu věc, která vás provází po celý den. Která vás sráží dolů.
Říkáte si, zda tu máte zůstat, zda jste k něčemu užitečný. Zda nejste jen přítěží.
Nikdo netuší, jaké myšlenky vám běhají v hlavě. Co když to někomu povíte? Jsou horší věci, je jejich odpověď. Jak moc horší? Může to být ještě horší? Oni vás nechápou, neví jaké to je. Bojíte se toho horšího. Přeci nemůže být ještě horší bolest nebo ano? Jste na to sami, nikoho to nezajímá.