Maska

11. března 2018 v 23:55 | Barbara |  Téma týdne
První věc, co mě pod slovem MASKA napadne není nějaký převlek, ani škraboška, ale přetvářka. Možná mě to napadlo, protože i já mám svoji masku. Ale kdo ji dnes nemá? Spousta lidí se chová před ostatními jinak, než když je sám nebo se svoji rodinou. Musím se přiznat, že i já toto dělám, ačkoli neúmyslně (nědy se před cizími přetvařuji úmyslně).
Ať už se člověk přetvařuje schválně nebo ne, i tak je to přetvářka. Popravdě toto slovo nemám zrovna moc v lásce. Ani nevím proč, možná je to mnou.
Celá moje rodina mě považuje za klidnou, hodnou holku, která nemluví. Při většině rodinných oslav sedím a jen poslouchám, o čem se vybavují. Nevím, jak se do jejich rozhovoru zapojit. Zatímco mezi přáteli jsem ukecaná, plná energie a možná trochu střelená, když mám dobrou náladu. Jsem plná emocí. Klidná až tak moc nejsem. Popravdě, vše to v sobě dusím, pak vybouchnu. Ne, před rodinou, to bych si nedovolila.
Netuším, proč tomu tak je. Nedělám to schválně. Jen zřejmě nechci svým příbuzným ukázat, jaká opravdu jsem. Držím se na uzdě. O mých emocích nemají ani páru. Netuší, co mi běhá v hlavě. Netuší, co před nimi skrývám. Netuší mou přetvářku, místami úmyslně. Proč se všichni přetvařujeme?


Používáme snad tu naší masku, abychom se mohli chránit, abychom mohli chránit svoje city před ostatními? Žijeme ve světě, kde se bojíme lidem ukázat, kdo vlastně jsme. Bojíme se říci svoje myšlenky. Kdybychom to řekli, někdo by to obrátil proti nám a zranil by nás.
Bojíme se ukázat svoji pravou tvář, přitom se pokaždé naštveme, když zjistíme, že si někdo před námi hrál na něco, co není. Sami se přetvařujeme a toužíme po upřímných lidech. Chceme po všech pravdu a upřímnost, přitom to sami neděláme. Nejsme upřímní ani sami k sobě. I já patřím mezi takové lidi. Bojím se ukázat svoji pravou tvář, bojím se přiznat své city, potože nevím, jak by se na to tvářili ostatní. Nezranila bych je? Nebo by oni zranili mě, kdyby mi řekli, co si o tom myslí?
Žijeme v sociálním světě, kde je velmi lehké se přetvařovt. Za počítačem je každý silný, každý říká pravdu, ale do očí to někomu říci není schopen. Bylo tomu tak vždy? Nebo se to změnilo, až když nastoupil internet/facebook?
Dnes je snadné se seznámit přes internet. Dalo by se říci, že si budeme rozumět s každým, s kým si budeme psát. Když dojde na setkání, tak zjistíte, že si s tím člověkem nemáte, co říct. Že to, co jste si psali byla lež. Vůbec si nerozumíte jako na internetu.
Každý si na sociálních sítích tvoří svůj vlastní "příběh", který se jim líbí více, než ten jejich. Instagram je toho příkladem. Vidíme fotky, obdivujeme tu danou osobu, ale netušíme, že zrovna sedí sám, protože jeho život není až tak úžasný. Přijde mu to z části úžasný, protože má kousíček toho světa, který si vytvořil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co si představíte pod slovem MASKA?

Převlek
Přetvářku

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 12. března 2018 v 14:05 | Reagovat

Holka, máš naprostou pravdu. Já sama tu masku mám, ale už ne tak před přáteli, ale jen před rodinou. V rodině jsme nikdy neřešily problémy, ani trápení, ani radost. Naučila jsem se být uzavřená a vypořádat se se vším sama. Ale mám teď kolem sebe ty nejlepší přátelé, že je až radost sdílet s nimi vlastní bolístky. :-)
Ale jinak s tebou musím víc, než souhlasit. :-)

2 Mushroom Mushroom | Web | 12. března 2018 v 16:23 | Reagovat

To s tím intrnetem je svatá pravda, protože dříve to asi tak jednoduché nebylo. Za monitorem je každý chytrý, příjemný a krásný a proto se nám i lépe komunikuje.
Jinak já třeba nemůžu úplně říct že bych měla na veřejnosti nějakou masku, ale také se chovám jinak před lidmi které znám a před "cizinci". Nedělám to schválně a mám s tím docela problém, protože se špatně seznamuji a lidé si o mně vždycky myslí že jsem divná, tichá a mračím se i když to není pravda. A také se moc necítím v partě více lidí, sedím většinou v rohu a moc se nezapojuji i když vím že být tam méně lidí, tak bych se bavila (možná až moc). Ovšem snažím se na tom pracovat! :)

3 Hanka Hanka | Web | 12. března 2018 v 18:08 | Reagovat

Pokud máš chutě na sladké aniž by jsi byla v dietě tak máš asi v sobě přemíru breberek, kterých svědčí cukry. A taky obyčejný bílý cukr je droga stejně jako nikotin či alkohol, takže prostě vynechat na určitou dobu.

4 B. B. | Web | 12. března 2018 v 20:54 | Reagovat

Jsi asi první člověk, který neměl ještě nikdy horečku - to pak tvoje imunita musí být opravdu skvělá! :D
Jinak se přetvařuje podle mě úplně každý. S tím internetem souhlasím, navíc je to pekelný nástroj k vytváření sociální fobie.

5 Hanka Hanka | Web | 13. března 2018 v 18:59 | Reagovat

Já to měla stejně, tak jsem otěhotněla a za ty tři měsíce než jsem šla na potrat 7 zubních kazů :D

6 Lucka Lucka | E-mail | Web | 13. března 2018 v 20:41 | Reagovat

Já nevím, jestli je to úplně maska v mém případě... Snažím se být taková, jaká jsem. Ale mám třeba problém být tak otevřená a ukecaná mezi lidmi, které tak docela neznám. Jsem asi ten typ holky, kterou by cizí popsali jako klidnou a tichou, blízcí by zase řekli, že nezavřu pusu a jsem docela hlasitá. :-D Tak já nevím, možná je to svým způsobem maska, která slouží jako taková moje ochranná vrstva. :-)

7 Romi Romi | Web | 14. března 2018 v 20:47 | Reagovat

máme to stejné taky to tak mam :( někdy to mám úmyslné

8 Jajinka Jajinka | Web | 15. března 2018 v 10:08 | Reagovat

Já masku sundala už dávno. Jaký to mělo následek? Ztrátu lidí. V dnešní době málokdo unese mít vedle sebe člověka, co se vymyká. Co se nasere, rozpláče, směje jako blázen a to ne v soukromí, ale kdekoliv. Mám kolem sebe perfektní lidi. Jsou ale jen hrstkou toho, kolik jsem kolem sebe měla lidí dřív. A já jsem takhle šťastná. Protože ty lidi nestáli za to. Měli masku a čekali, že jí budu nosit i já. A já nechtěla.
Nyní mám tedy málo přátel, ale jsou těmi nejlepšími, protože před nimi mohu být svá a oni mě mají takovou rádi. Stejně tak rodina. A já jsem spokojená, protože můžu být sama sebou (a to i v práci) a lidi mě takovou buď milují nebo nenávidí :D :) Nechci se zavděčit všem. A to je hodně uvolňující pocit.

9 She. She. | Web | 15. března 2018 v 16:05 | Reagovat

ja tie tvoje články žeriem...

10 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 17. března 2018 v 14:10 | Reagovat

Řekla bych, že tak v osmé třídě jsem nosila masku často. Nejenom nacvičený úsměv na fotkách, ale i chování k mému okolí. Připadala jsem si děsně cool. Když se na to zpětně koukám, byla jsem šťastná, měla jsem pozornost, ale asi jsem to nebyla úplně já.
Teď je pro mě nejdůležitější obklopovat se lidmi, kterým jsou mé nedostatky ukradené. Lidmi se kterými můžu mluvit o všem, smát se, brečet nebo mlčet. A ti ostatní, kteří to nedokážou překousnout? To potom nejsou moji lidi. :)

11 I can I can | E-mail | Web | 19. března 2018 v 19:22 | Reagovat

Kažý má masku, dokonce tři :) Tu přede všemi, tu před kamarády a pak je tu jeho pravá tvář, která se zjevuje, když je sám doma. Alepsoň tak to cítím :) Nosím ještě další. Ani nevím, jestli to chci měnit. Občas masku sundám, ani nevím jak :)

12 Elsie Elsie | Web | 20. března 2018 v 18:27 | Reagovat

Žijeme ve světě plné masek... Ale co s tím dnes naděláme. Líbí se mi blogová komunita. Ačkoliv píší pod pseudonymy a přezdívkami, píšou skutečnost ( většinou )
... Krásně napsaný článek. <3

13 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 21. března 2018 v 13:28 | Reagovat

Já se také někdy přetvařuju, ale jak sama píšeš, spíše je to něvědomky. Já to mám tedy spíš obráceně. Před rodinou jsem sama sebou a ve společnosti se chovám trochu jinak :)

https://wantbefitm.blogspot.cz/

14 Linda Linda | E-mail | Web | 22. března 2018 v 22:04 | Reagovat

Tohle je dost dobré zamyšlení a souhlasím s tebou. Každý má masku a na sociálních sítích se tváří jinak než ve skutečnosti. Já se teda snažím abych to nějak ventilovala na stejno, ale vždycky to tak nejde a člověk něco nastínuje jinak než to je. Třeba když se tváří vesele a doopravdy je smutný. Ale článek si napsala moc pěkně :)

15 Lenn Lenn | Web | 23. března 2018 v 11:39 | Reagovat

My to máme doma dost podobné, před rodinou neukazuji svoje bolesti a trápení. U nás doma se otevřené povídání o všem nikdy nevedlo a tak to asi ani neumím, se vším se svěřuji převážně přátelům nebo příteli. Rozumím si hlavně s vrstevníky, neumím se zapojit do konverzace ani s přítelovo rodiči.

Ve skutečnosti jsem celkem dost střelená a umím být hlučná, ale před spousty lidmi se držím.

16 Barbara Barbara | E-mail | Web | 23. března 2018 v 19:14 | Reagovat

[12]: Také jsem psala anonymě, měla jsem dva blogy, ale teď jsem se po šesti letech blogování "odkryla" a založila nový blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama