Únor 2018

Láska na celý život

19. února 2018 v 9:54 | Barbara |  Fenomén
Každý vnímá lásku nějak jinak. Každý má představu o lásce na celý život jinou. Podle mě je to hlavně o respektu k tomu druhému. Nebo to vnímám jinak? Že bych slovo "láska" pochopila špatně? Copak může být člověk zamiloaný do jedné osoby celý život? Nikdy mi to nepřišlo reálné, ani láska na první pohled. Možná nejsem velký romantik jako ostatní.
Zamilovaná jsem byla. Dokonce několikrát. Vždy mi bušilo srdce, až jsem mysela, že mi vyskočí z hrudi, tváře mi zčervenali nebo jsem měla takový pocit. A to jen pokaždé, když jsem viděla danou osobu. NIkdy to nebyla láska na první pohled. Pokud nepočítám svého pejska. ♥
I když moje daší lásky na první pohled mají podobu kabelek a bot na podpatku. Co se týče oblečení, tak si vybírám vždy velmi dlouho. Líbí se mi pár kousků oblečení jako pár kluků, pak přemýšlím k čemu by se mi to oblečení hodilo, až si vyberu ten nejlepší kousek. Na druhou sranu moje zamilovanost skončila stejně rychle jako začala, do třech měsíců jsem byla opět sama.

(Zdroj unsplash.com @romankraft)

Jak vidím lásku já?

Jak jsem psala na začátku. Je to o respektu, úctě a toleranci. V dnešní době se nějaký pár pohádá a hned se rozchází. Je pravda, že nejsem vhodný příklad, co se týče vztahů. Na mou obranu musím říct, že to byli blbci. Neříkám to jako každá holka, ale ani s jedným bych nevydržela. Nepasovali jsme spolu. Možná nepasují k nikomu, proto jsou stále sami jako já. Jejich chování jsem tolerovala hodně dlouho, i přesto že jsem byla zamilovaná. Byla jsem znuděná, až jimi trochu znechucená.
Beru to tak, že každý se pohádá. Pohádáme se s rodiči, také od nich neodcházíme (možná proto, že nemáme peníze?). Pohádala jsem se s kamarádkami a stále se s nimi bavím. Přátelím se s nimi, protože si rozumíme, máme něco společného. Není to samé jako vztah? Váš partner by měl být nejlepším přítelem, který vás podpoří. Proto by jste měli tolerovat špinavé ponožky na zemi, i když se naštvete, pohádáte, pak se spolu nebavíte, ale nakonec bez sebe nevydržíte, protože je to nejlepší přítel, který vám rozumí a chápe vás lépe než vy sami sobe.
Proč dnešní vztahy tak rychle krachují? Podle starších lidí, s kterými se o tom bavím, dnes mi mladí prý někam spěcháme. Vrhneme se o vztahu po hlavě (jako já), uděláme si dítě, ani nemáme čas partnera poznat. Když ho poznáme, tak zjistíme jaký je, jak je nevyhovující. Tím spěcháním myslí i to, že se do pořízení dětí vrháme brzo. Je mi dvacet a mám tolik kamarádek v mém věku, které díte mají nebo ho čekají. Dříve také měli kolem dvaceti děti, ale byla to jiná doba, hlavně co se týče práce. Když jste dokončili učiliště nebo střední školu, měli jste smlouvu a hned měli práci jistou. Dnes tomu tak není. Právě nejčastějšími hádkami jsou finance, na čem mnoho vztahů krachuje.
Taky ještě nejsme na něco takového připraveni. Nejsme ještě vyspělí. Alespoň většina z nás. Je mi dvacet let, ani si pořádně nevydělám peníze jako kamarádky, představa že bych měla živit díte. Jsme ráda, že uživím sebe, mám se jak dostat do práce.
Až jednou budu zakládat rodinu, chci něco zažít, mít na to peníze, protože nechci být zadlužená, nechci aby mi hrozila exekuce s dítětem na krku. Chci nějak to dítě zajistit. Uživit ho, kdyby chodilo i na vysoko školu. Do třiceti bych si mohla našetřit ne?


Energie

16. února 2018 v 14:55 | Barbara |  Téma týdne
Když se řekne energie, první co si vybavím je energie v lidech. Moje energie. Následně si vybavím energii kolem nás.
Přemýšlím, jak si udržet energii po celý den. Jak je možné, že jsem plná energie jen ráno a večer jsem tak vyčerpaná? Někdy si přijdu celý den úplně vyšťavená. Přejetá parním válcem. Úplně bez energie.
Pro každého člověka energie znamená něco jiného, každý i pod tímto slovem si vybaví něco jiného. Světlo zářící kolem nás. Ale všem je jasné, že bez energie by se těžko žilo, podle toho jakou energii si vybavíme. Dříve lidé ve starověku přežili bez energie tak jinak bez elektřiny plynu, dnes? Bez té energie bych nenapsala tento článek, pravděpodobně vstávala někdy kolem oběda, protože bych si nemohla nastavit budík. Jak bychom to přežili, kdybychom o to najednou přišli? Stačilo mi to jeden den a nemohli jsme se ani najíst. Byla zima, nemohli jsme si uvařit oběd. Kdyb bylo léto, tak bychom si ugrilovali, opekli jídlo, ale v zimě bez elektřiny jen tak někdo nepřežije. Ani já ne. Jak se vždy říká, přežije nejsilnější, v tomhle přpaě ten nejchytřejší.


Ten nejchytřejší by přežil bez enrgie, díky které jsme v teple, máme teplé jídlo, ale co energie v nás? Bez té by těžko někdo přežil. Každý získává svoji energii z jídla, jakéhokoli jídla. Podle toho, jaký má kdo pohyb, a co snědl, nám vydrží energie na danou dobu. Převážně se získává ze snídaně, proto na své snídni nešetřím, ale i přesto jsem k večeru unavená a nevydžím dlouho ponocovat nebo se dívat večer na film. Začnu vždy zívat. Lámu si hlavu, čím to může být. Tím, že jím málo to rozhodně není, protože můj jídelníček je velmi bohatý.
Někteří dokonce jsou unavení, i když jí pravidelně, ať už zdravě nebo ne. Cítíte se ochablý, nemůžete se donutit k pohybu, nejraději by jste jen leželi. Ne spali, ale jen leželi, protože i zavřít oči je pro vás velká námaha. Je to snad tím, že nám chybí nergie ze Slunce? Protože Sunce je nejdůležitější zdroj energie. Alespoň, co si pamatuji ze školy. Neustále nám opakovali, jak je důležité pro rostliny, které vytvářejí kyslík, který následně dýcháme. Jak nám zaručuje teplo, jak je skvělé pro lidskou pleť. Na druhou stranu může být také pro nás škodlivé, když to na Slunci přeženeme.
Když na tím tak přemýšlím, tak celkově energie, přeci je tak trochu škodlivá. No ne? Neustále slýchávám, jak příliš mnoho tuku je škodlivé, přitom je to zdrojem energie, bez tuku by se nám v těle nerozpustili nějaké vitamíny. Slunce nám zase může způsobit zdravotní problémy, když si na to nedáme pozor, elektrárny kolem nás nejsou podle všeho taky životu prospěšné. Tak ta energie nám pomáhá přežít nebo nás pomalu zabíjí?
Dříve byli taky takové zdravotní problémy nebo je to tím, že si tu energii kolem nás upravujeme, jak mi potřebujeme k přežití.

Pokud by někoho z vás zajímalo, o jsem dnes dělala tak sledujte můj Instagrm nebo facebook. Přiznávám se, že nejsem každý den aktivní, ale obden přidávám fotky na IG.

Můj Valentýn jako single

14. února 2018 v 18:41 | Barbara |  My Day
Dnes je 14.2. Je dnes Valentýn, den zamilovaných. Když jsem měl před dvěmi lety vztah, tk jsme svatého Valentýna neslavili, já mu něco koupila, on řekl, že na to není. Nikdy jsem toto dříve neslavila, neměla jsem nikdy dlouhodobý vztah, přes zimu jsem byla vždy sama.
Samozřejmě nejsem takový typ, že den zamilovaných by se měl tráit celý den se svou druhou polovičkou. Posypat celý pokoj okvětními lístky od růže. Na to nejsem, asi nejsem takový romantik. Je to hezké, když někdo někoho žádá o ruku. Jednou za živt, ale prožívat toto každý rok? Jsem spíše na bonboniéru nebo zajít na společnou večeři.
I když nemám přítele, tak svoji největší lásku mám. Svůj Valentýn jsem strávila se svoj největší láskou. Mým mazlíkem, kterého mám už od sedmi let.



Šl jsem do práce jako každý člověk. Po práci jsem ea domů a přmýšlela, zda si nemám zajít do cukrárny na makrónku nebo můj milovaný medovník. Nakonec jsem skončila v Bille pro višňový šáteček. Zdravotní styl jako vyšitý. Doma jsem si řeka, že se něím potěším.
Opoledne přijela mamka s tím, že bychom zašli na jídlo nebo si koupili jídlo domů a nějaké šampaňské. Vyhrálo jídlo domů. Objednali jsme si kuřecí tortili s nějakou omáčkou a šampaňským. Než se jelo pro jídlo, tak jsem šla na procházku se svým miláčkem k lesu. Pořádně jsme promrzli a doma na mě čekalo dobré jídlo.
Tortili mi chutnají jako spíše to testíčko. Pochutnala jsem si. Kdyby byl víkend, tak bych někam zašla a seznámila se se svobodným klukem.
Jak jste trávili svatého Valentýna vy?

#EGOSTRANOU

9. února 2018 v 18:13 | Barbara |  Fenomén
Na instagramu na Instastory Anie Song jsem našla výzvu EGO STRANOU. Tuto výzvu vymyslela Veronika Tazlerová. Jde o to, aby jste sdíleli profily lidí, které vás motivují, jsou pro vás inspirativní, rozzáří vám den atd..
Rozhodla jsem se napsat článek o nejvíce motivující ženě, která toho opravdu podle mě hodně dokázala, kterou obdivuji, protože vím, že kdybych byla na jejím místě, asi bych to nedokázala.

Pro nejvíc inspirativní ženu pro MOJI MAMINKU


Nechtěla bych mít její život, proto ji obduvuji, že to vše překonala, stojí tu a stará se o mě a o moji sestru. Dře se, abychom měli vše, co jsme si přáli, abychom mohli na dovolenou, na výlety, na oblečení a jídlo.
Mamka neměla lehké dětství, nebudu psát jaké měla, rozhodně neměla lehké. Když si vzala mého tátu, po nějaké době jsem se narodila já, o tři roky později sestra. Když mi bylo šest let, mé sestře tři roky, tak nám zemřel otec a mamce manžel. Zůstala na dvě malé děti sama. Musela splácet byt, uživit dvě malé děti. Říká se, že malé dti stojí hodně peněz, protože rostou. Pokud jsou to kluci, v pubertě je to po finanční stránce lepší, holky potřebují různý make-up, spoustu oblečení.
V té době jsem začala chodit na ZUŠKU (záladní umělecká škola). Platila mi dvě hodiny týdně. Tancovat mě bavilo a teď mi to chybí. Tancovala jsem osm let, dokud to šlo. Bohužel ve vyším ročníku kvůli rozvrhu to nebylo možné se tomu věovat a navíc jsem neměla ráda jendu učitelku.
Moje mladší sestra tam začala také chodit, ale na malování. Tak jako mě i sestře musela nakoupit věci na náš kroužek, mě dresy, piškoty, pak na vystoupení různé převleky, sestře štětce, olejové barvy a spoustu dalšího. Jak na to vydělala? V týdnu dělala šest hodin v továrně, o víkendu nás hlídala babička, aby si to mamka o víkendu mohla nadělat dvanáckami. Továrna je místo, kam se nikdy nechci dostat. Mamka jinou možnost neměla.
Ve čtrnácti jsem jí začala přidělávat problémy. Pubertu jsem neměla, tak jsem jí to oplatila něčím jiným. I když to mamka nikdy nepřizná, vím, jak jsem ji trápila. Ve čtrnácti začal můj problém s jídlem a v pátnácti to dovršelo k odmítání. Za velmi krátkou dobu jsem zhubla dvanáct kilo. Když kila nešla dolů, brala jsem projímadla, až jsem omdlela a mamka mě večer našla na toaletě. Půl roku jsem byla v pohodě, dokud opět nezačala škola a moje psychika na tom byla hodně špatně. Nevím, proč mě napadali takové myšlenky, ale napadaly. Táhlo se to se mnou tak dlouho, mamka nevěděla, jak na mě mluvit, snažila se. Vyžadovala po mně, abych jí řekla, co se se mnou děje. V té době jsem nevěděla, co se se mnou děje. Po dvou letech musela mamka z noční přijet dřiv. Chtěla jsem zemřít. V tu chvíli jsem si neuvědomila, jak psychicky vynervovaná byla, nepoznala jsem, jak moc toho pro ni bylo. Začala jsem navštěvovat dvě pani. Dlouho byl klid. Po mně nastoupila moje mladší sestra.
Začala chodit do prvního ročníku a k tomu nastoupila puberta ve velkém. Mamka na ni čekala, dokud večer nepřišla domů, aby ji mohla zkontrolovat. Když sestra jela někam na party, mamka po ni i jela ve čtyři ráno a o pár hodin později nám všem vařila oběd. Na to, že v týdnu nespí v kuse osm hodin si asi zvykla, já nemít dostatek spánku, mám migrény a jen doma ležím, nešla bych do práce a už vůbec ne do továrny řezat nějaké roury a už vůbec ne na pčesčas, aby si nadělala hodiny, kdyby náhodou někdo onemocněl a mohla být doma.
Zatímco puberta stále trvala, mamka někdy byla strachy bez sebe, nervovala se, u mě zase po roce a půl nastoupila psychika, k tomu všemu jsem před půl rokem začala zase blbnout s jídlem. Jsem dospělá žena a stále přidělávím mamce problémy.
Teď pracuji, začala jsem podnikat a stále mě mamka živý. Doufám, že se jí za to vše jednou odvdčím lepším způsobem, než dosud.
Obdivuj ji za její vytrvalost, trpělivost, její sílu. Asi nikdy nevrátím to vše, ale aspoň z poloviny bych mohla, protože nechci aby se dřela kvůli nám v továrně, dělala přesčasy, aby si mohla vzít dovolenou a pak ještě si vezme další dovolenou, kterou si nadělá a jde na brigádu na chmele.
Vím, že nikdy nebudu jako ona, alespoň z části chci. Nezažila jsem to, co ona, a už teď mám pocit, že svůj živit nezvládám.
I když mě občas naštve(nikdy jí to nepřiznám), tak ji mám ráda.

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Facebook: https://www.facebook.com/I-am-Barbara-Barbora-Šimrová-336872073463757/?ref=bookmarks

Moje sladká závislost

5. února 2018 v 12:16 | Barbara |  Barbara
Mamka mi přivezla ráno ke snídani medovník. Ten miluji. Každé ráno nám mamka přiveze něco sladkého. Ani si nepamatuji, kdy jsem měla ke snídani nějaké slané pečivo jako rohlík se šunkou. Ani to nepotřebuji, něco sladkého ke snídani je nejlepší. Medovník je snad nejlepší jídlo na světě, ten kdo vymyslel recept je génius. Bez sladkého nedám ani ránu.


Někde jsem četla, že lidi ve znamení Raka jsou závislý na čokoládě. Něco na tom bude. Narodila jsem se snad ve špatném měsíci? Nebo za moji závislost na sládkém může snad něco jiného? Třeba moje dětství. Třeba mě moje mamka až moc rozmazlovala sušenkami a čokoládami.
Můj den pravidelně, snad celý můj život nastartuji sladkou snídaní. Byla doba, kdy jsem nesnídala sladké, to byla doba, kdy jsem nechtěla jíst. Od nového roku se snažím jíst lépe. Každé ráno začínám ovesnou kaší, kterou si osladím medem, džemem nebo javorovým sirupem. Teď si nedovedu představit, čím bych tuto snídani nahradila. V průběhu dne si dám něco sladkého. Nějakou oříškovou tyčinku, která většinou rozbouří moje chuťové buňky a já chvíli s nimi bojuji. Myšlenkami jsem v kuchyni, protože vím, co za různé sušenky se schovává v košíku v kuchyni. Po dlouhém přemlouvání se po tmě vrhnu do kuchyně a čtu jejich energetickou hodnotu, která to nakonec moc neovlivní. Neskončím u jedné sušenky.
Jednou jsem si dala za úkol zbavit se závislosti na sládkem. Vydržela jsem to jeden týden. Zrovna jsem měla období hladovění. Po týdnu bez sladkého jsem vtrhla do kuchyně a sáhla jsem po studentské pečeti. Nejprve jeden řádek, pak druhý a třetí. Abych tu čokoládu spálila, tak jsem půl hodiny skákala přes švihadlo. Poté jsem čokoládu dojedla. Takové výčitky jsem měla.
Výčitky stále mám, když mě popadne takový záchvat po sládkem, že za hodinu sním cca čtyři sušenky. Stále s tím bojuji a sladká snídaně v podobě ovesné kaše mi nepomáhá od toho, abych si to sladké během dne nedala.
Občas mě to děsí. Co budu dělat, až budu starší? Nebudu se moci tolik hýbat,brak nebudu mít jak to sladké spálit. Mám strach, že budu tlustá a budu mít na svých 152 centimetrů sto kilo. Už když jsem měla přes padesát pět kilo, tak jsem podle některých byla tlustá.

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Facebook: https://www.facebook.com/I-am-Barbara-Barbora-Šimrová-336872073463757/?ref=bookmarks

Trochu nastydlá, trochu nahluchlá

3. února 2018 v 19:07 | Barbara |  My Day
Je sobota a já vstávala v šest a pospíchala na autobus. Ráno jsem šla k tetě na snídani můj oblíbený štrůdl. Popravdě jsem měla obrovský hlad. Od devíti jsem měla zákaznici, tak jsem vyšla o něco dříve, když v tu chvíli začalo sněžit. S tím jsem nepočítala, zimní boty se mi zničili, tak jsem měla na sobě lehké botasky se síťkou. Naštěstí jsem měla teplý rolák, protože mě od včerejšího dne bolí v krku a mám přeleželé uši. Trochu jsem si připadala jak můj jednadevádesátiletý praděda, který přišel skoro o sluch.
Když jsem byla před prací, tak jsme zjistili, že je zamčeno. A teď co? Za chvíli je devět a já mám zákaznici i B. má zákazníka. Pár minut jsme s B. seděli v autě u R. než jsme volali šéfové a zjistili, že R. má celou dobu klíče u sebe.
Po práci jsem šla na jedenáctou ma vlak. Bylo teprve půl, tak jsem šla ještě nakoupit 2kg jablek a skořici. Když jsem byla na nádraží, zjistila jsem, že mi chybí dvě koruny na vlak. Utíkala jsem s dvěma kilama jablek, batohem na zádech, bolestí v krku, rýmou deset minut k bankomatu, protože mi chyběli dvě koruny. Měla jsem dvacet minut, ale stihla jsem tomu a čtvrt hodinky. Zapotila jsem se při běhu tak jako ne dnes v posteli.

Doma jsem musela jen ležet. Tak jsem aspoň vyluxovala. Bylo mi blbí, že mamka nespala v kuse čtyři hodiny, k tomu mi vařila oběd a dělala čaj. Pak jsem si lehla a usnula. Probudila jsem se akorát, když jsem šla na chvíli se psem. Měla jsem v úmyslu večer dát jógu, ale mám velkou rýmu, že mi místo rými teklo z nosu něco jiného a nešlo to zastavit.
Co děláte vy, když jste nemocní? Cvičíte? Jak se stravujete?

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Facebook: https://www.facebook.com/I-am-Barbara-Barbora-Šimrová-336872073463757/?ref=bookmarks