Leden 2018

My WISHLIST 2018

30. ledna 2018 v 17:56 | Barbara |  Barbara

Můj list přání na rok 2018

Svoje předsevzetí jsem už zveřejnila na začátku Ledna. Toto jsou věci, které si přeji a ráda bych si je pořídila během tohoto roku. Samozřejmě ne hned, ale postupně, až mi to moje finance dovolí.

Kniha jógy

Na tuto knihu jsem narazila v knihkupectví. Hledala jsem nějakou knihu o józe v životě, ne jen asány nebo-li pozice. Když jsem ji jen tak prolistovala, tak se mi velmi líbila. Většinou si knihy okamžitě koupím, když se mi líbí, ale teď jsem na tom mizerně, příští měsíc bude lepší. Doufám. To jsou ty začátky v podnikání.

Náušnice
Každá dívka, žena si jednou přála mít náušnice z klenotnictví. Já je naposledy měla jako malá holka, následně jsem měla vše bižuterie, pak jsem dostala od mamky k Vánocům na maturitní ples i s náhrdelníkem, ale to mi na intru ukradli, moc dlouho jsem to neměla. Jedny náušnice se mi líbili na modelce Romee Strijd, ale zlaté křížky jako měla ona jsem nikde neviděla. Ale tyto jsou také pěkné a stojí okolo 1000,-. Jen nevím jaké si vybrat. K prvním náušnicím se prodává i náhrdelník.

Auto

Celý život jezdím autobusem nebo vláknem. Je mi dvacet let a řidičský průkaz mám od osmnácti let. Teď, když jezdím do práce, auto by se mi hodilo. Když jedu autobusem, tak musím treba přes hodinu čekat ve městě. Kdybych měla auto, ve městě bych byla za dvacet patnáct minut.
Líbí se mi Alfa romeo 147, nechci volkswagen polo nebo golf, to mají všichni a o fabii nemluvě. Chtěla bych nějaké, alfa to nemusí být. Máte někdo nějaký tip? Na auto našetřeno mám už rok.

Fotoaparát

Toto je takové zbožné přání. Mám digitální fotoaparát, který jsem dostala před několika lety na základní škole. Velmi ráda fotím, ale na dnešní dobu fotky nejsou tak kvalitní. Přesně tento má kamarádka a stál šest tisíc. Zrcadlovka by byla lepší, ale nejsem profesionální fotograf, abych si kupovala fotoaparát za patnáct tisíc.

Nějakého kluka



Toho si koupit nemohu! Ale říkám si, že už jsem konečně po rozchodu s mým ex připravena najít si někoho. A chci vysněného kluka. Kluka s tetováním a už žádné modré oči, jsou sice krásné, ale nějak mi to s nimi nefungovalo. Žádného blonďatého kluka, nelíbí se mi? Rozhodně by měl poslouchat dost podobný styl hudby jako já, tudířž rock, punk a hlavně Linkin Park. Sem tam si ten pop poslechnu, ale stále dokola? Můj ex poslouchal techno nebo tekno, nevím jak se tomu říká, hodně to v autě dunělo.
Hlavně to bude důvod dostat mě ven, už se nebudu utápět ve svých temných myšlenkách, i když se to zlepšilo, co chodím do práce, stále mám ty temné myšlenky, které mě přepadnou. Nechci být celý život zalezlá, problém je, že nevím, jak se dostat mezi lidi. Moje kamarádky se odstěhovali, jedna do Prahy, druhá až do Hradce Králové za svým klukem...a na party moc nejsem, ale jednnou za čas zapařím a to pořádně.

Tento rok bude finančně náročný. Na auto mám, na fotoaparát si našetřím snad do léta, než někam pojedu. Nápadli mě natáčet vlogy z cest, ale k tomu bych potřebovala notebook, který nemám.

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Facebook: https://www.facebook.com/I-am-Barbara-Barbora-Šimrová-336872073463757/?ref=bookmarks

Leden

28. ledna 2018 v 13:56 | Barbara |  My Day

Shrnutí za měsíc Leden

Ani nevím, zda byl pro mě tento měsíc úspěšný nebo ne. Vím, začátky jsou nejhorší, ale další měsíc bude snad lepší. Doufejme. Rozhodně byl tento měsíc pro mě velmi náročný po finanční stránce. Ještěže hodně šetřím. Jsem trochu takový skrblík. Mamka mi furt říkala, že jsem hrozný šetřílek, ale teď se mi ty peníze hodily.
Od prvního ledna jsem začala podnikat v kosmetických službách,kde se věnuji pedikúře. Musela jsem plno věcí nakoupit za tisíce. když jsem si oběhla na zdravotním a socciálním, byla jsem v šoku kolik mám platit. Začala jsem se strachovat, že mi žádné peníze nezbudou. K tomu všemu musím platit měsíčně nájem. Abych pravdu řekla, tajně jsem doufala, že si poplatky zaplatím a z dýšek si vydělám na dovolenou na jaře, chtěla jsem někam jet na víkend do pěti tisíc. Teď vůbec netuším, jestli to zvládnu. Je mi jedno, kdybych musela oželit dovolenou, hlavně, abych se uživila.
budovat si vlastní klientelu je opravdu těžké. Neustálé strachování kvůli penězům. Nikdy mi na penezích nezáleželo, nemusela jsem je nikdy počítat do poslední koruny. Stačilo mi, že jsem měla na autobus domů, přes týden jsem byla zavřená na intru, kde v okolí nic nebylo, tak mě to také bránilo v utrácení. Dost jsem si za rok našetřila a během pár dnů pro začátek podnikání všechny peníze utratila.



Než jsem začala podnikat, rozmýšlela jsem se, zda nemám jít do kanceláře. Bála jsem se podnikání, děsilo mě to, protože jsem nevěděla, kam všude mám jít, zda budu mít dostatek peněz. Moc se mi do toho nechtělo, ačkoli jsem věděla, že mě to bude bavit. Mamka mě přemlouvala, že mám dělat, to co mě baví, že mi pomohou si to oběhnout, že mi poradí. Teď nevím, zda jsem se rozhodla správně. Zda jsem je měla poslechnout.
Práce mě baví, představa, že to budu dělat celý život mi nevadí. Není to náročná práce, seznámím se se spoustou lidí. V kanceláři bych na tom nebyla psychicky dobře, vidím to u své tety a to je podle mě psychicky vyrovnaný člověk. Ale výhoda pracovat v kanceláři je taková, že bych měla stálý plat. Bylo by to snažší. Jsem citlivý člověk, vše si beru k tělu a následně si to vyčítám, běhají mi v hlavě takové myšlenky jako "jsem k ničemu", "nic neumím", snadno bych se asi zhroutila. Pracovat v továrně není snadná práce. Vidím to na své rodině. U nás je to samá továrna.
Momentálně jsem na tom finančně špatně jako nikdy. Stalo se mi, že mi došli peníze, ale měla jsem akorát na autobus a nemusela jsem si půjčovat, párkrát se to stalo předtím, než mi přišli další peníze. Nikdy předtím jsem si nikdy od nikoho nepůjčila, byla jsem to já, kdo půjčil je svým nejlepším kamarádům peníze. Teď mi nic jiného nezbývá. Nevím, jak si o to mám řici. Je mi to blbé. Nemám peníze pro sebe, abych mohla jezdit do práce tedy na dopravu a ani na to, abych zaplatila si poplatky jako je nájem, sociální a zdravotní. Nechci být neustále bez peněz. Takhle nikam nemohu, nemohu jít si s někým sednout do kavárny, protože nemám ani čtyřicet korun na pití! A to mi mamka už odpustila nájem na bydlení, jídlo za tento měsíc a k tomu si mám od ní půjčit? Je mi trapně, že nejsem schopna si vydělat na poplatky. Popravě nevím, co mám dělat.

Chtěla jsem vydat článek, ukázat fotky předtím a potom, ale nějak mi nejdou vložit fotky. Po dvou týdnech cvičení s Pamelou Reif se mi zpevnilo břicho, ale obrovská změna to není. Fotky jsem zveřejnila na své facebookove stránce.

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Facebook: https://www.facebook.com/I-am-Barbara-Barbora-Šimrová-336872073463757/

Pamela Rf day 13, 14

26. ledna 2018 v 20:25 | Barbara |  My Day

Den 13.

Jedna moje zákaznice (běhá maratony! A doporučuje mi to zkusit!), si jako já dělá každé ráno ovesnou kaši. Ale dělá si kaši s marmeládou. Udělala jsem si kaši klasicky na vodě a dala tam lžíci višňového džemu. Ta chuť mi přišla podobná něčemu z dětství. Nebylo to špatné, byla to zvláštní sladká chuť, aspoň vím, čím náhradím med, až mi dojde.
Nevím čím to, ale přišlo mi, že jsem toho dnes spořádala dost. Byla jsem nějaká plná, totálně jsem se přejedla tuňákovým salátem, měla jsem ho připravený v mističce do práce, ale vše jsem nesnědla, pak jsem pracovala do sedmi, až jsem opomněla svačinu, spíše jsem neměla čas, skončila jsem v sedm, tak doma jsem si dala celozrnou housku nahřátou se sýrovým tatarákem. Pak hodina pauza a cvičení s Pamelou. Byla jsem během cvičení mimo, že jsem nezaregistrovala, že bych něco nedala. Na pás jsem šla zaběhnout dva kilometry. Za den jsem toho nachodila dost a navíc, už bylo pozdě večer a ráno brzo vstávám, tak není ani čas na cvičení.



Den 14.

Asi si zakážu chodit k babičce, do té doby jídelníček super, přinesla jsem dortík z jogurtu s malinami, jenže babička, že pekla babovku z margotky, pak mi cpala piškoty, přemlouvala mě k jogurtu,brně už jsem si nevzala a ani ten obalovaný sýr. Před odchodem jsem si vzala jablko, jsem doslova přežraná.
Jdu si hledat nějakou challenge jako je BBQ. Nevím, něco co mi pomůže i přes moje hrozné jídelníčky.
Video jsem dala na 1-, mohlo to být lepší. Horní část břicha je pevnější než před dvěmi týdny, ta spodní část? Měla bych zapracovat na stravě.
Po cvičení na břicho jsem si dala lehčí HIIT na osm minut a pak jsem si šla zaběhat dva kilometry.

Pamela Rf day 11, 12

24. ledna 2018 v 20:05 | Barbara |  My Day

Den 11.

Abych se přiznala, tak dnešní den byl proflákaný. Jak jsem nebyla dnes v práci a zítra také nebudu. Dneska jsem se celý den válela. Ráno jsem uklízela s tím, že v jednu hodinu pojedu do práce, bohužel nějaká paní mi to zrušila. Zítra taky nic, až ve čtvrtek.
Jídelníček nic moc. Ráno mamka přivezla cookies sušenku, jak prodávají v terčů, tu hodně čokoládovou. Já už měla skoro hotovou ovesnou kaši, tak jsem si to na tu kaši rozdrobila. Samotnou sušenku nesním, je to až moc sladké. Bohužel, když si dám něco neplánovaně sladkého jako buchta nebo sušenka jsem schopna vybílit ledničku. K obědu byl mozeček s bramborem. Pak jsem si vzala banán, následně mandlovo-oříškovou tyčinku slepenou medem. Nebyla to jedna z těch rádoby fitness tyčinek. Ale přesto mají oříšky v sobě dost tuku. Pak začala mamka s jogurtem, ať si ho vezmu, že jsem ho neochutnala atd... Byl to jogurt z lidlu. American way yoghurt with cheesecake. Něco před sedmou jsem si vzala mandarinku. Po sedmé hodině nejím a snažím se to dodržet.
Cvičení s Pamelou jsem zvládla, ale řekla bych, že poslední dvě minuty jsem to flákaka. Koukala jsem na Prostřeno! Ta holka...co si budeme povídat. Po videu s Pam, jsem si dvacet minut dala Ashtanga jogu.
Dnes jsem se prohlédla v zrcadle a hned mi bylo jasné, že bych měla zapracovat na zadku.
Pamela prý brzy vydá video na zadek. Už se těším!



Den 12.

Dnes jsem měla celý den volno. Ráno jsem si dala ovesnou kaši od Emca s meruňkami. Doma mi chtěli udělat radost, že mi koupili ovesnou kaši. Je úplně jiná, než kterou si dělám, byla uměle sladká a měla jen 55g a 200 kalorií! Kaši jsem měla po dně. Chvíli po tom jsem měla hlad. Já si dělám kaši o 100g a také okolo 200 kalorií. Nasytím se tak, že jsem plná a svačinu před obědem si dávat nemusím.
Po snídani jsem si hned vzala banán a hodinu před obědem česnekovou polévku. K obědu byl tuňák s těstovinami a vajíčkem, pak jsem si dala trochu vanilkového nanukáče s horkou čokoládou.
Když jsem seděla s pohárem u televize, tak jsem se začala litovat. Vadí mi, že se moje kamarádky odstěhovali za svými kluky a já tu zůstala sama. Přeji jim to, ale nevím, jak se začlenit a najít si nové kamarády. Nechci být neustále zavřená doma. Máte nějakou radu nebo tip? Začínám se doma nudit. Už se cítím psychicky dobře, že bych už mohla chodit mezi lidi. Postupně od deseti let jsem se začínala izolovat, teď je mi dvacet. Byla jsem na tom psychicky špatně tak, že jsem prošvihla pubertu a vše kolem. Měla jsem jen hrstku přátel ve škole, se kterými jsem se párkrát sešla i po škole.
K večeři jsem měla řecký jogurt s jahodami a ještě jsem si oloupala mandarinku. Následně jsem šla opět cvičit na břicho s Pamelou. Jako včera, tak i dnes to bylo takové línější. Vše jsem dělala zpomaleně, ale zvládla jsem to, až na ten jeden cvik, kdy děláte prkno na bok a ruku dáváte pod sebe a zase nahoru. Už jen dva dny. Rozhodně změna na mém břiše je! Po Pamela jsem si dala ještě pár cviků na břicho, pak jsem si šla zaběhnout 2 km.
Jaký jste měli den vy?

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Facebook stránka: https://www.facebook.com/Barbora-Šimrová-336872073463757

Pamela Rf day 9,10

22. ledna 2018 v 21:53 | Barbara |  My Day

Den 9.

Den jako vždy začal ovesnou kaší,bkterou jsem si ničím neposypala, jen jsem si ji ochutila dvěma lžičkami skořice a lžící medu. Jelikož jsem vstávala později a cca před devátou, tak jsem musela vyvenčit psa, snídani jsem měla po procházce, tak jsem ani nesvačila.
K obědu jsme měli vepřové maso(Můj pokus nejíst červené maso nevyšel) s cibulovou omáčku, kterou jsme koupili v Lidlu, když byl britský týden. K tomu hranolky.Měla jsem nejméně, k tomu všemu se pčinesli buchty plněné mákem. Jsem na máku závislá, tak jsem si dala čtyři buchty, ale vynechala jsem potom večeři, ani jsem neměla, jak jsem se najedla.
Cvičení s Pamelou zvládám lépe a lépe. Jsem za to tak ráda. Nejvíce mě těší to, že jsem postřehla změnu na svém břiše. Musím se pochvílit, že jsem zvládla i prkno, jak na boky tak na břicho. Po cvičení jsem si dala ještě jednou prkno na trénink. Poté jsem šla uběhnout 6,2 km. I když jsem měla buchty, tak jsem spokojená, myslím, že jsem je vypotila.



Den 10.

Dnes jsem měla zase buchty s mákem, ale to byli poslední, takže už nebudou. Doma jsem jediná, která buchty s mákem jí. Takže sníst to bylo jen na mě, ale podle tabulek mi to před cvičením vyšlo jen tak tak. Jen jím málo vlákniny, bílkoviny, tuk a sacharidy mi vyjdou nebo tuk přesáhnu, ale vždy to vyrovnám cvičením.
Snídani jsem měla stejnou jako každý den. Ke svacině jsem si dala polévku a pak banán. K pozdějšímu obědu cca ve tři hodiny jsem měla maso s cibulovou omáčkou ze včerejšího dne, k tomu zeleninový salát pokapaný olivovým olejem. Pak jsem měla buchty s mákem 75 gramů. Večeři jsem vynechala, kvůli těm buchtám, ale vzala jsem si pár hroznů, cca šest kuliček.
Večer jsem šla opět cvičit, video zvládám bez problémů kromě jednoho cviku. Pak jsem se chystala ve cvičení pokračovat, ale před domem nám chytli kontejnery. Já zvědavá koukala, jak tam hasí naši, když to uhasili, tak přijeli hasiči z města. Pak hledali, z čeho to chytlo a nakonec přijela policie. Pravděpodobně to byli petardy.

Pamela Rf day 6,7,8

20. ledna 2018 v 21:13 | Barbara |  My Day

Den 6.

Vůbec se mi nechtělo vstávat, odkládala jsem to, až jsem nakonec usnula a probudila jsem se o hodinu později. Popravdě jsem čekala, že budu mit natažené svaly po předešlém dni, kdy jsem se neprotáhla a dala dvě videa za sebou. Asi si moje břicho už navyklo.
Jídelníček byl skvělý. Snídaně ovesná kaše a k obědu moje oblíbené gnocchi se špenátem, smetanou a sýrem. Večeře byla v podobě malého plátku chleba se sýrem rozpečeným. A předtím jsem měla krabí salát. Celý den jsem si jídlo plně vychutnala. A co v práci? Řízla jsem se skalpelem a bolelo to jako čert! A ještě ta dezinfekce! Malém jsem tam sprostě nadávala. Snad se mi to brzy zahojí. Povedlo se mi to zrovna na dlani a nemohu hýbat moc palcem, protože to bolí.
Když jsem začala cvičit s Pamelou a při cvicích, kdy používám nohy, tak jsem cítila, jak je mam2 unavený, skoro natažený. Nevim, jak je to možné, protože jsem nějakou dobu neběhala a ani jsem na nohy necvičila. Video na břicho zvládám skvěle, dokud nepřijdou na řadu boky a prkno. Prostě neovládám půl minuty. Budu muset prkno trénovat častěji. Kromě cvičení s Pamelou jsem se šla projít na pásu do kopečka svižnější chůzí.



Den 7.

Snažím se jíst zdravě, bez hladovění. Jíst normálně, ke svačině jíst jen zdravé věci jako je zelenina nebo ovoce, při nejhorším zdravá tyčinka, která s skládá jen z oříšků a je slepená medem. Dnešek byl totální propadák. Snídaně jako vždyy ovesná kaše, pak to začalo. Sójový suk, milka buchtička s čokoládou, k obědu omeleta, pak zase ke svařině tatranka, polomáčené sušenky a pár hroznů. Večeři jsem zakončila krabím salátem, něčím zdravým. Popravdě jsem na sebe naštvaná, že to zkazím během jednoho dne.
Také jsem byla hrozně vytočená. Šla jsem se uklidnit jógou, ale jelikož, co mě vytočilo, se stále dělo pokoušela jsem se to vyběhat, to nepomohlo, tak jsem mlátila do pytle, až jsem se rozbrečela. Ulevilo se mi.
Když jsem cvičila podle Pamely (už skoro dávám celé video!), při prkně jsem se soustředila na své tělo a zjistila jsem, proč se neudržím v prkně. Moje ruce to nedávají, ihned se unaví. Takže musím začít pravidelně dělat kliky a vratit se, po skoro půl roce, ke kick boxu. Včera jsem zjistila, jak mi to chybělo.
Také musím schodit spodní část břicha. Nějaké rady?

Den 8.

Můj jídelníček je lepší než z předešlého dne. Stáhla jsem si aplikaci Kalorické tabulky, kde se koukám, čeho mám málo. Jsem ráda, že jsem spořádala více bílkovin než tuků, ale mám sakra málo vlákniny. Dnes jsem neměla žadné ovoce a zeleninu, to bude tím. Bohužel nám došla. Ovoce a zeleninu musíme nakupovat skoro každý den, rychle se u nás spořádá.
Jídelníček mám vyvážený pro dnešek. Na dnešek jsem se připravila na cvičení, že se procvičím jógou, pak si zacvičím s Pamelou a poté si zaběhám.
Rozvičila jsem se, pak šla cvičit na břicho. Dnes to pro mě bylo těžší než včera, ale když to srovnám s prvním dnem. Prkno jsem zvládla lépe než včera. Po cvičení jsem si dala ještě jednou prkno na 3 minuty a na bok na 1 minutu. Už vidím změnu na svém břiše a jsem spokojená, jen to spodní břicho.

Muž snů

19. ledna 2018 v 17:29 | Barbara |  Barbara
Každý má představu, jak má vypadat jejich ideální partner, pro mě je to naprosto nereálná představat. Jako by všichni normální už vymřeli. Když si vzpomenu, co jsem to zažila za "voly", tak nevím jestli má cenu někoho hledat, když to bude jistě alší "vůl". Vím, že jsem mladá, mám spoustu času, protože je mi teprve dvacet let, ale nějak ten čas utíká. Za chvíli mi bude dvacet jedna. Hledat bych měla už teď. Než se naděju, takmi bude třicet, pak čtyřicet a já navždy zůstanu sama.
Sama si myslím, že mé podmínky nejsou náročné. Nebomi mé podmínky nevyhovují? Proč vždy od nich uteču? Jsem snad předurčena být sama navždy? Nemám dovoleno, abych založila rodinu. Po rodině jsem vždy toužila. Nechápu to a asi nikdy nepochopím.
Když srovnám všechny bývalé přítele, ani jeden nebyl vhodný, abych je mohla představit své rodině, natož s nimi jít na oslavu mezi své přátele. Vždy jsem se do nich bezhlavě zamilovala, byla jsem poblázněná, čekala na jejich další smsku. Mobil jsem s sebou nosila všude i na toaletu. Byli pro mě dokonalý. Kdy se z nich stali nedokonalí partneři?


Na začátku je vše dokonalé, až moc perfektní, dokud nezačnu být na ně doslova alergická. Vím, že mým problémem je, že se do všeho vrhnu po hlavě. Ty kluky poznám, zamiluji se během jednoho dne a druhý den spolu chodíme. Poznávám je až ve vztahu a po třech měsících uteču. Nikdy se z toho snad neponaučím, jako bych těch blbců nezažila dost.
Po dvou měsících vztahu se ptám sama sebe, zda jsem připravena na vztah. I když pravda je taková, že to jsou takový blbci, že nedostali "kopačky" nejen ode mě, ale od dalších holek. Tak si říkám, byla chyba ve mně nebo v nich?
První přítel chodil pravidelně na každou party do klubu, nejsem takový člověk, stačí mi to jednou za dva týdny nejlépe za měsíc. Tam jsem se s ním také seznámila a pravidelně se se s ním vídala jen v klubu. Když začala brigáda a já neměla čas nikam jezdit, zeptala jsem se ho zda by nechtěl za mnou odpoledne přijet. Měl to kousek. Slíbil, že přijede, ale nepřijel ani jednou. Prý jde zase do klubu zapařit, tak nepřijede. Když tvrdil, že musí domu, šla jsem ho vyprovodit. Jednou večer jsem ho viděla, "kdy byl doma", jak popíjí pivo na pódiu. Byl přímo naproti mně.
Dalšího přítele nemá cenu zmiňovat. Rád psal ostatním holkám, se kterými si posílal fotografie, také samá party.
Třetí přítel a zatím poslední. Poznala jsem ho přes svoji tehdy dobrou kamarádku. Prostě mě s ním dala dohromady, aby nebyla doma sama s chlapama, takhle jsem za ní občas přijela. Hned druhý den po seznámení jsme spolu začali chodit. Velká chyba. Náš vztah byl takový, že celé dny mě chtěl mít pro sebe. Ze školy rovnou k němu a večer domů, ráno do školy, pak zase k němu. To bylo stále dokola.Na otázku, zda nechce do kina mi odpověděl, že ho to nebaví. Jediná záchrana byla kamarádka, ke které jsme jezdili. Neměla jsem volnost. Neměla jsem čas na sebe. Po měsíci začal plánovat, co si koupí za mé peníze, které jsem dostala od babičky a dědy na auto k maturitě. Neměla jsem v tu dobu na benzin, stále jsem studovala a po mamce jsem je nechtěla, byla na mě a na moji sestru sama a k tomu se dře někde v továrně, aby nás uživila. Už tak jsem dostala od ní dost. Celý život mě a mé sestře šetřila peníze, abychom měli na bydlení a on plánoval si koupit další auto? Koupil si pracovní auto, úplnou kraksnu a za mé peníze rodiné auto, nějaký automat. Taky jsem slyšela, jak říkal svému kamarádovi, že mu dám dům. Ani žádný dům nemám! Řekla jsem mu, že babička s dědou žijí v domě a hodně nám pomáhají po finanční stránce, hodně nám dávají z toho si vyvodil, že mu dám dům. Nepomyslel na to, že nejsem jedináček a mám ještě sestřenku a bratrance, taky tetu, která je jejich dcera.
Také byl velmi chytrý, usoudila jsem to podle toho, jak mi neustále říkal: "Myslíš, že to nevím?", "Já vím." Všechno věděl.
Tak je chyba ve mně? Nebo mám snad smůlu? Bude mi vůbec někdo někdy vyhovovat?

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Email: baryys.blog@seznam.cz

Pamela Rf day 4,5

17. ledna 2018 v 22:40 | Barbara |  My Day

Den 4.


Tento den probíhal ve zdravém stylu, i když jsem měla sekanou k obědu, ale jako přílohu jsem zvolila zeleninový salát. Večer jsem měla šílenou chuť na sladké, tak jsem si místo nějaké sušenky udělala krupicovou kaši. Jím do sedmé hodiny večer, kaši jsem si udělala v půl osmé? Moc ji nebylo, nebyla krupička, tak jsem kaši měla po dně.
Kdybych mohla, tak bych jedla ráno ovesnou kaši každý den (což dělám), k obědu krupicovou a rovnou i k večeři. Měla jsem období, kdy jsem si ji dělala každý den, jedno jestli jsem měla už oběd nebo večeři, prostě jsem si ji musela dát. Navíc neobsahuje moc kalorií.
Možná přidám recept, jak si dělám ovesnou kaši. Někde jsem četla, že si ji někdo dělal s pudinkem. Někdy to zkusím.
Ohledně cvičení. Před cvičením s Pamelou jsem si dala dvacet minut jógu. Poučila jsem se, že si nemám dávat předtím sprint. Vydržela jsem déle a přestávku na jednu sekundu, kdy jsem si přitiskla nohy k břichu, jsem si dala asi tak v půlce. Ke konci, tedy poslední minutu, jsem trochu odflákla, neviděla jsem na časomíru, neustále jsem se otáčela. Jsem se sebou spokojená.

Den 5.

Ráno začalo krásně, chtěla jsem jít na procházku, ale spadl mi krém na lino a vyklopilo se mi to. Zjistila jsem, že i když se to utře, tak to parádně klouže. Ke snídani jsem si dala ovesnou kaši bez ničeho, jen oslazenou medem a skořicí.
K obědu mamka udělala fazolky s volským okem a kouskem sekaný 30g. Zbyla patka, tak jsme ji rozdělili na tři díly. Fazolky jsem dlouho neměla. Po obědě jsem hned jela do práce. Pochválili mě, tak jsem dost ráda, že zákazník mě chválil. Aspoň budu mít dobrou reklamu. V práci jsem si vzala půlku plátku sekaný se salátem.
Večer jsem si udělala kakao, bolel mě šíleně hlava, tak jsem se to snažila přepít čajem a vodou, pak jsem zkusila kakao. Vyřešil to až prášek. K večeři jsem si udělala instantní polévku. Neměla jsem hlad ani chuť. Bylo to jediné, co mě napadlo.
Popravdě se mi nechtělo cvičit, neměla jsem náladu. Ale musela jsem. Chtěla jsem si předtím zacvičit HIIT, ale dala jsem skákacího panáka, pak ještě něco, nevím jak se cvik nazýval. Video s Pamelou Reif dávám lépe a lépe. Za pár dní to pro mě nebude problém. Jen mám problém s prknem, nevydržím třicet sekund na boku. Na obou rukách to jen tak tak dávám. Musím trénovat. Po Pamele jsem zkusila cvičení na břicho podle Kendall Jenner. Předcvičovala to Gabriella Whited.
Začínám cítit, jak mám břicho pevnější, není ploché, ale pevnější. Už se těším, jak bude vypadat za čtrnáct dní.
Jak se daří vám?

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/

Pamela Rf day 2,3

15. ledna 2018 v 22:09 | Barbara |  My Day

Den 2.

Jídelníčku jsem moc nedala. Prostě miluji štrůdl a k tomu mamka dělala houbovou omáčku. Omáčky moc nemusím, ale houbovka je něco jiného. Mňamka.
Babička poprvé dělala hraběnčin štrůdl, sice u nás se jí zdravě nebo se spíše nedáváme ke svačině žádné sladké, omezujeme čokolády a tak dále, ale já si dala, poté jsem to vyběhala. Břicho jsem měla natažené z předešlého dne. Video jsem zvládla lépe, zřejmě to bylo tím, že jsem předtím neběhala, tak jsem nebyla unavená.
Večer jsem si to mazala takovým Ice gelem a masírovala si to baňkami.


To břicho. Pamela Reif má super postavu!

Den 3.

Dnešek jsem měla skvěle naplánováný, pak přišel oběd u babičky. Svíčková. Večeře doma houbová omáčka. Jo a svačina u babičky v podobě hraběnčina štrůdlu a malé buchtičky s čokoládou. Ještě jsem si vzala ke svačině salát zeleninový, abych se cítila lépe. Večer ještě pár hroznů.
Svaly jsem už natažené neměla, takže léčebný proces zafungoval. Dnes si to zopakuji.
Svůj zážitek z práce. Fuj. Ještě teď se mi zvedá žaludek. Dělám pedikúru a přišel pán, kterému hodně smrděli nohy, ne tak, jak smrdí normálním lidem, ale nějakou zatuchlinou. Ty černé fleky na nohách. Dlouhé nehty. Dělám se mi ještě teď blbě a furt cítím ten smrad, pořád kolem sebe stříkám voňavku.
Jelikož mě už nebolelo břicho, tak jsem šla na pás a pak cvičení na břicho. Šlo mi to lépe. Prkno na boky a břicho jsem zvládla bez přestávky. Horší bylo zvedání noh naráz. V posledních sekundách jsem cítila, jak mě to táhne. Doufám, že poslední den zvládnu deset minut bez přestávky.

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
i_am_barbaras (Barbora Šimrová)

Téma na články

15. ledna 2018 v 22:02 | Barbara
Občas mi docházejí téma na články, o čem bych měla psát, pokud máte návrh na téma, pište do komentáře. :-)