Bylo září, škola začala a já nebyla dostatečně štíhlá. Nebyla jsem taková jaká jsem chtěla být. Byla jsem si čím dál tím více odpornější. Jakmile jsem viděla zrcadlo nebo jen svůj odraz, prohlížela jsem se. Za necelé dva měsíce jsem zhubla jen tři kila, všichni to poznali, ale já ne. Přišla jsem si stejná. Ty kalhoty nebyly tolik upnuté, ale stále mi byli.
Nebylo téžké odmítnout jídlo. Každé odmítnutí byl pro mě další krok ke štíhlé postavě. Svačiny jsem zahazovala nebo je pár dní nosila v tašce. V šuplíku jsem měla schovanou misku, kam jsem mohla schovat nesjezené jídlo. Za otevřeným notebookem jsem měla skleničku, kam jsem vylévala polévku. I přesto, že jsem se v noci svíjela v bolestech, které přicházeli z žaludku, tak jsem v tom pokračovala. Chtěla jsem být štíhlá. Říkala jsem si "pro krásu se musí trpět". Svoje vlasy jsem milovala, to jediné se mi na mě nejvíce líbilo, ale nelíbil se mi pohled mých vlasů na zemi. Byli všude.
Můj pohled nad deálem krásy se změnil a je stále stejný. Chtěla jsem mít vdět žebra. Stále nechápu, co je na tom tak krásného? Dívat se na sebe v zrcadle a zatahovat břicho, abych viděla žebra. Ten pohled se mi líbil. Milovala jsem pocit, přejíždět si prstem po klíční kosti.
Jakoby hladovění a kontrola nad tím, co jím mě udělala šťastnou. Konečně jsem cítila, ale věděla jsem, že to nebude navždy. Chtěla jsem si to užít, užívala jsem si to.
Už byl listopad a moje váha se zastavila, už neklesala. Každý den jsem byla o půl kila lehčí. Teď se mi nedařilo. Celá naštvaná jsem se vrhla do kuchyně a snědla čokoládové kuličky s mlékem, snědla jsem sušenku, čokoládu...najednou váha stoupla o jedno kilo. Vrhla jsem se na záchod a vše ze sebe dostala. Opět jsem se dostala na váhu. V tu chvíli mi došlo, když něco sním, tak existuje způsob, jak to napravit. V šupliku jsem stále měla schované lexativa/projímadla, pro zvláštní případy. Na to jsem nesměla pít mléko, protože by lexativa přestala fungovat.
Instagram: i_am_barbaras
https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Je těžké číst takové články a ještě těžší bojovat s něčím takovým jako je anorexie. Psychika je hodně zlá věc, přeji ti do dalšího roku hodně sil do boje se životem, jak píšeš v úvodním článku. Koukala jsem na tvůj Instagram, jsi krásná holka :)