Prosinec 2017

Předsevzetí 2018

31. prosince 2017 v 17:49 | Barbara |  Barbara

Přeji vám do Nového roka jen to nejlepší, hodně štětí, zdraví a lásky, ať se vám splní všechna vaše přání.

Zde je můj wishlist nejen na tento rok, ale doufejme do konce života :-)

1. Dosáhnout vysněné postavy

Nechci se ustavičně motat v začarovaném kruhu. Přejídání, pak hladovění. Vždy jsem chtěla jíst zdravě, chtěla jsem být veganka nebo vegetarián. Nemám ráda vinnou kobásu, vepřové maso, řízky, salámy. Miluji ryby a zeleninu, ale i přesto, že jsem mamce řekla, že mi nechutná karbanátek, protože mi přijde kyselý jako klobása, i přesto je musím. Máte někdo nějakou radu?

2. Chci běžet závot

Vždy jsem chtěla být fit. Miluji sport Doma mám boxovací pytel, ráda do něj mlátím, mám doma bežící pás, různé gumy na cvičení, dvě švihadla, dvě podložky, jednu na jódu, druhou na posilování. Také vlastním dva páry činek, dva páry běžeckých bot, několik párů legín a triček na cvičení. Když mám ten pás, budu trénovat, poběžím, ať už budu poslední nebo ne.

3. Návštěva psychologa

Své sestře jsem slíbila, že až budu mít peníze na sezení, tak tam půjdu. Navštívím psychologa, abych vyřešila své problémy, které se se mnou vlečou hrozně dlouho. Jednou jsem nahoře, pak zase spadnu. Nejsem schopna žít. Vše rychle utíká a já se bojím, že o vše přijdu. Že přijdu o to mít, nějaký vážný vztah s klukem.

4. Někam se přihlásit

Chtěla bych navštěvovat nějaký kurz nebo nějaké lekce. Vždy jsem chtěla umět kick box, nějaký tanec. Osm let jsem chodila na ZUŠ (základní umělecká škola), kde jsem tancovala a každý rok jsme pravidelně vystupovali v Tylově divadle. Chybí mi to. Navíc bych chtěla mezi lidi a toto je jediné, jak mě přinutí jít mezi lidi.

5. Do Zahraničí

Už pracuji, tak bych si mohla našetřit a jet o víkendu na výlet. Možná sama, možná s kamardkou. Chtěla bych do zahraničí vyrazit alespoň dvakrát do konce jara. Víkend zas tak draho nevyjde. Mohla bych o víkendu cestovat po Česku. Morava je krásná.

Myslím, že toto jsou splnitelné cíle, nejsou náročné. Pomohou mi najít samu sebe a kdoví třeba někoho poznám?

Jak to skončilo? - Anorexic III.

30. prosince 2017 v 22:09 | Barbara |  Barbara
Listopad. Nahánělo mi to hrůzu. Blížily se Vánoce. To jídlo všude, už teď toho bylo plno. Už jsem se neovládala. Jedla jsem více, cvičila a brala lexativa. Začarovaný kruh. Věděla jsem, jak se ničím, věděla jsem, že to jednou skončí. Všechno bylo špatně.
Mamka to věděla, všichni to věděli. Všichni znali moje tajemství. Neovládala jsem se, i přesto mi holky psaly povzbudivé komentáře. Milovala jsem je. Moje jediné kamarádky, moji andilci. Chtěla jsem vydržet, co nejdéle. Musela jsem.
Byl pátek po půlnoci, šla jsem na toaletu. Před sedmi hodinami jsem si vzala dvě růžová lexativa. Motala se mi hlava, před očima se mi stmívalo, až se mi zatmělo, ucítila jsem jen bolest na hlavě. Nevěděla jsem, co se stalo. Probral mě mamky hlas, jak volá moje jméno. Nemohla se ke mně dostat, ležela jsem na zemi, na studených dlaždičkách, moje bezvadné tělo ji v tom bránilo. Je to příliš malá místnost, ani nevím, jak se tam moje postava vešla.
Už byla u mě zvedla mě a pevně mě držela kolem pasu. Byla jsem při smyslech, ale nedokázala jsem se postavit na nohy. Jakoby nefungovali, jak jsem chtěla.
Když mě dostala k ní do ložnice, klepala jsem se strachy. Bála jsem se. Věděla jsem, že je konec. Zítra jdeme k doktorovi. Musím.


Jak to pokračovalo? - Anorexic II.

29. prosince 2017 v 22:04 | Barbara
Bylo září, škola začala a já nebyla dostatečně štíhlá. Nebyla jsem taková jaká jsem chtěla být. Byla jsem si čím dál tím více odpornější. Jakmile jsem viděla zrcadlo nebo jen svůj odraz, prohlížela jsem se. Za necelé dva měsíce jsem zhubla jen tři kila, všichni to poznali, ale já ne. Přišla jsem si stejná. Ty kalhoty nebyly tolik upnuté, ale stále mi byli.

Nebylo téžké odmítnout jídlo. Každé odmítnutí byl pro mě další krok ke štíhlé postavě. Svačiny jsem zahazovala nebo je pár dní nosila v tašce. V šuplíku jsem měla schovanou misku, kam jsem mohla schovat nesjezené jídlo. Za otevřeným notebookem jsem měla skleničku, kam jsem vylévala polévku. I přesto, že jsem se v noci svíjela v bolestech, které přicházeli z žaludku, tak jsem v tom pokračovala. Chtěla jsem být štíhlá. Říkala jsem si "pro krásu se musí trpět". Svoje vlasy jsem milovala, to jediné se mi na mě nejvíce líbilo, ale nelíbil se mi pohled mých vlasů na zemi. Byli všude.
Můj pohled nad deálem krásy se změnil a je stále stejný. Chtěla jsem mít vdět žebra. Stále nechápu, co je na tom tak krásného? Dívat se na sebe v zrcadle a zatahovat břicho, abych viděla žebra. Ten pohled se mi líbil. Milovala jsem pocit, přejíždět si prstem po klíční kosti.
Jakoby hladovění a kontrola nad tím, co jím mě udělala šťastnou. Konečně jsem cítila, ale věděla jsem, že to nebude navždy. Chtěla jsem si to užít, užívala jsem si to.
Už byl listopad a moje váha se zastavila, už neklesala. Každý den jsem byla o půl kila lehčí. Teď se mi nedařilo. Celá naštvaná jsem se vrhla do kuchyně a snědla čokoládové kuličky s mlékem, snědla jsem sušenku, čokoládu...najednou váha stoupla o jedno kilo. Vrhla jsem se na záchod a vše ze sebe dostala. Opět jsem se dostala na váhu. V tu chvíli mi došlo, když něco sním, tak existuje způsob, jak to napravit. V šupliku jsem stále měla schované lexativa/projímadla, pro zvláštní případy. Na to jsem nesměla pít mléko, protože by lexativa přestala fungovat.

Instagram: i_am_barbaras
https://www.instagram.com/i_am_barbaras/

Jak to vše začalo? -Anorexic I.

27. prosince 2017 v 21:09 | Barbara |  Barbara

V úvodu jsem se zmínila, že jsem ještě před dvěma týdny měla pro ana blog. Podělím se, jak jsem se k tomu dostala.
Nejprve bych řekla, že plno lidí nemá rádo nebo odsuzuje módní časopisy, který podle všeho navádí dívky k anorexii. Můj názor? Říkají to, protože si nechtějí sami přiustit, že to právě oni dohnali člověka k anorexii.
Módou jsem posedlá od útlého věku, proto jsem neustále dokola sledovala módní přehlídky luxusních značek jako Chanel, Dior, Louis Vuitton a tak dále. Po mole se procházeli samé štíhlé modelky, až vychrtlé modelky. Gemma Ward byla mojí oblíbenkyní, později se stala mojí thinspirací. Milovala jsem také Mirandu Kerr, která v té době ještě chodila pro Victoria's secret.
Tehdy mi bylo čtrnáct, byla jsem vyvinutá, nebyla jsem tlustá. BMI jsem měla v normě, na svoji malou výšku jsem něměla ani 60 kg, ještě do 60 kil mi pár čísel chybělo. I přesto jsem začala na konci roku slýchávat od svých nejlepších kamarádek, že by mi více slušelo, kdybych byla hubenější. Babička mi řekla, že bych měla začít hubnout, když jsem se vrátila od doktrora z náctileté prohlídky. Doktor ani zdravotní sestra nic na váhu neříkali. Když jsem se zeptala svého strýce, on mi řekl, že mám normální postavu, i druhá babička s dědou mi říkali, že mám normální postavu, že bych neměla hubnout. Ale to, co mi řekli nejlepší kamarádky s babičkou mi stále vrtalo hlavou.
O prázdniny vše začalo. Jedla jsem třikrát denně a pravidelně chodila na procházky se psem. Za půl měsíce jsem měla 2 kg dole. Blížil se konec prázdnin, já měla jít na střední školu. Chtěla jsem být štíhlá.

Chcete vědět, jak to pokračovalo?
Jaký na to máte názor vy? Jak velký vliv na nás mají módní časopisy?
Instagram: i_am_barbaras
https://www.instagram.com/i_am_barbaras/

Vítejte

26. prosince 2017 v 19:28 | Barbara |  Barbara
Zdravím všechny, kteří navštívili můj blog.
Toto není můj první blog, minulý týden jsem měla blog, který byl správci smazán po pěti letech fungování. Byl to pro Ana blog (popdoroval anorexii). Tento blog nebude pro ana, bude to o mém životě, články, co mě zrovna napadne. Ve stylu úvah.
Vše o mně v úvodu nebudu vypisovat, protože to budu psát postupně v jiných článcích. Tento blog mě bude doprovázet v mém boji proti životu.