Pamela Rf day 6,7

Včera v 21:13 | Barbara |  My Day

Den 6.

Vůbec se mi nechtělo vstávat, odkládala jsem to, až jsem nakonec usnula a probudila jsem se o hodinu později. Popravdě jsem čekala, že budu mit natažené svaly po předešlém dni, kdy jsem se neprotáhla a dala dvě videa za sebou. Asi si moje břicho už navyklo.
Jídelníček byl skvělý. Snídaně ovesná kaše a k obědu moje oblíbené gnocchi se špenátem, smetanou a sýrem. Večeře byla v podobě malého plátku chleba se sýrem rozpečeným. A předtím jsem měla krabí salát. Celý den jsem si jídlo plně vychutnala. A co v práci? Řízla jsem se skalpelem a bolelo to jako čert! A ještě ta dezinfekce! Malém jsem tam sprostě nadávala. Snad se mi to brzy zahojí. Povedlo se mi to zrovna na dlani a nemohu hýbat moc palcem, protože to bolí.
Když jsem začala cvičit s Pamelou a při cvicích, kdy používám nohy, tak jsem cítila, jak je mam2 unavený, skoro natažený. Nevim, jak je to možné, protože jsem nějakou dobu neběhala a ani jsem na nohy necvičila. Video na břicho zvládám skvěle, dokud nepřijdou na řadu boky a prkno. Prostě neovládám půl minuty. Budu muset prkno trénovat častěji. Kromě cvičení s Pamelou jsem se šla projít na pásu do kopečka svižnější chůzí.



Den 7.

Snažím se jíst zdravě, bez hladovění. Jíst normálně, ke svačině jíst jen zdravé věci jako je zelenina nebo ovoce, při nejhorším zdravá tyčinka, která s skládá jen z oříšků a je slepená medem. Dnešek byl totální propadák. Snídaně jako vždyy ovesná kaše, pak to začalo. Sójový suk, milka buchtička s čokoládou, k obědu omeleta, pak zase ke svařině tatranka, polomáčené sušenky a pár hroznů. Večeři jsem zakončila krabím salátem, něčím zdravým. Popravdě jsem na sebe naštvaná, že to zkazím během jednoho dne.
Také jsem byla hrozně vytočená. Šla jsem se uklidnit jógou, ale jelikož, co mě vytočilo, se stále dělo pokoušela jsem se to vyběhat, to nepomohlo, tak jsem mlátila do pytle, až jsem se rozbrečela. Ulevilo se mi.
Když jsem cvičila podle Pamely (už skoro dávám celé video!), při prkně jsem se soustředila na své tělo a zjistila jsem, proč se neudržím v prkně. Moje ruce to nedávají, ihned se unaví. Takže musím začít pravidelně dělat kliky a vratit se, po skoro půl roce, ke kick boxu. Včera jsem zjistila, jak mi to chybělo.
Také musím schodit spodní část břicha. Nějaké rady?

Den 8.

Můj jídelníček je lepší než z předešlého dne. Stáhla jsem si aplikaci Kalorické tabulky, kde se koukám, čeho mám málo. Jsem ráda, že jsem spořádala více bílkovin než tuků, ale mám sakra málo vlákniny. Dnes jsem neměla žadné ovoce a zeleninu, to bude tím. Bohužel nám došla. Ovoce a zeleninu musíme nakupovat skoro každý den, rychle se u nás spořádá.
Jídelníček mám vyvážený pro dnešek. Na dnešek jsem se připravila na cvičení, že se procvičím jógou, pak si zacvičím s Pamelou a poté si zaběhám.
Rozvičila jsem se, pak šla cvičit na břicho. Dnes to pro mě bylo těžší než včera, ale když to srovnám s prvním dnem. Prkno jsem zvládla lépe než včera. Po cvičení jsem si dala ještě jednou prkno na 3 minuty a na bok na 1 minutu. Už vidím změnu na svém břiše a jsem spokojená, jen to spodní břicho.
 

Muž snů

Pátek v 17:29 | Barbara |  Články
Každý má představu, jak má vypadat jejich ideální partner, pro mě je to naprosto nereálná představat. Jako by všichni normální už vymřeli. Když si vzpomenu, co jsem to zažila za "voly", tak nevím jestli má cenu někoho hledat, když to bude jistě alší "vůl". Vím, že jsem mladá, mám spoustu času, protože je mi teprve dvacet let, ale nějak ten čas utíká. Za chvíli mi bude dvacet jedna. Hledat bych měla už teď. Než se naděju, takmi bude třicet, pak čtyřicet a já navždy zůstanu sama.
Sama si myslím, že mé podmínky nejsou náročné. Nebomi mé podmínky nevyhovují? Proč vždy od nich uteču? Jsem snad předurčena být sama navždy? Nemám dovoleno, abych založila rodinu. Po rodině jsem vždy toužila. Nechápu to a asi nikdy nepochopím.
Když srovnám všechny bývalé přítele, ani jeden nebyl vhodný, abych je mohla představit své rodině, natož s nimi jít na oslavu mezi své přátele. Vždy jsem se do nich bezhlavě zamilovala, byla jsem poblázněná, čekala na jejich další smsku. Mobil jsem s sebou nosila všude i na toaletu. Byli pro mě dokonalý. Kdy se z nich stali nedokonalí partneři?


Na začátku je vše dokonalé, až moc perfektní, dokud nezačnu být na ně doslova alergická. Vím, že mým problémem je, že se do všeho vrhnu po hlavě. Ty kluky poznám, zamiluji se během jednoho dne a druhý den spolu chodíme. Poznávám je až ve vztahu a po třech měsících uteču. Nikdy se z toho snad neponaučím, jako bych těch blbců nezažila dost.
Po dvou měsících vztahu se ptám sama sebe, zda jsem připravena na vztah. I když pravda je taková, že to jsou takový blbci, že nedostali "kopačky" nejen ode mě, ale od dalších holek. Tak si říkám, byla chyba ve mně nebo v nich?
První přítel chodil pravidelně na každou party do klubu, nejsem takový člověk, stačí mi to jednou za dva týdny nejlépe za měsíc. Tam jsem se s ním také seznámila a pravidelně se se s ním vídala jen v klubu. Když začala brigáda a já neměla čas nikam jezdit, zeptala jsem se ho zda by nechtěl za mnou odpoledne přijet. Měl to kousek. Slíbil, že přijede, ale nepřijel ani jednou. Prý jde zase do klubu zapařit, tak nepřijede. Když tvrdil, že musí domu, šla jsem ho vyprovodit. Jednou večer jsem ho viděla, "kdy byl doma", jak popíjí pivo na pódiu. Byl přímo naproti mně.
Dalšího přítele nemá cenu zmiňovat. Rád psal ostatním holkám, se kterými si posílal fotografie, také samá party.
Třetí přítel a zatím poslední. Poznala jsem ho přes svoji tehdy dobrou kamarádku. Prostě mě s ním dala dohromady, aby nebyla doma sama s chlapama, takhle jsem za ní občas přijela. Hned druhý den po seznámení jsme spolu začali chodit. Velká chyba. Náš vztah byl takový, že celé dny mě chtěl mít pro sebe. Ze školy rovnou k němu a večer domů, ráno do školy, pak zase k němu. To bylo stále dokola.Na otázku, zda nechce do kina mi odpověděl, že ho to nebaví. Jediná záchrana byla kamarádka, ke které jsme jezdili. Neměla jsem volnost. Neměla jsem čas na sebe. Po měsíci začal plánovat, co si koupí za mé peníze, které jsem dostala od babičky a dědy na auto k maturitě. Neměla jsem v tu dobu na benzin, stále jsem studovala a po mamce jsem je nechtěla, byla na mě a na moji sestru sama a k tomu se dře někde v továrně, aby nás uživila. Už tak jsem dostala od ní dost. Celý život mě a mé sestře šetřila peníze, abychom měli na bydlení a on plánoval si koupit další auto? Koupil si pracovní auto, úplnou kraksnu a za mé peníze rodiné auto, nějaký automat. Taky jsem slyšela, jak říkal svému kamarádovi, že mu dám dům. Ani žádný dům nemám! Řekla jsem mu, že babička s dědou žijí v domě a hodně nám pomáhají po finanční stránce, hodně nám dávají z toho si vyvodil, že mu dám dům. Nepomyslel na to, že nejsem jedináček a mám ještě sestřenku a bratrance, taky tetu, která je jejich dcera.
Také byl velmi chytrý, usoudila jsem to podle toho, jak mi neustále říkal: "Myslíš, že to nevím?", "Já vím." Všechno věděl.
Tak je chyba ve mně? Nebo mám snad smůlu? Bude mi vůbec někdo někdy vyhovovat?

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Email: baryys.blog@seznam.cz

Pamela Rf day 4,5

Středa v 22:40 | Barbara |  My Day

Den 4.


Tento den probíhal ve zdravém stylu, i když jsem měla sekanou k obědu, ale jako přílohu jsem zvolila zeleninový salát. Večer jsem měla šílenou chuť na sladké, tak jsem si místo nějaké sušenky udělala krupicovou kaši. Jím do sedmé hodiny večer, kaši jsem si udělala v půl osmé? Moc ji nebylo, nebyla krupička, tak jsem kaši měla po dně.
Kdybych mohla, tak bych jedla ráno ovesnou kaši každý den (což dělám), k obědu krupicovou a rovnou i k večeři. Měla jsem období, kdy jsem si ji dělala každý den, jedno jestli jsem měla už oběd nebo večeři, prostě jsem si ji musela dát. Navíc neobsahuje moc kalorií.
Možná přidám recept, jak si dělám ovesnou kaši. Někde jsem četla, že si ji někdo dělal s pudinkem. Někdy to zkusím.
Ohledně cvičení. Před cvičením s Pamelou jsem si dala dvacet minut jógu. Poučila jsem se, že si nemám dávat předtím sprint. Vydržela jsem déle a přestávku na jednu sekundu, kdy jsem si přitiskla nohy k břichu, jsem si dala asi tak v půlce. Ke konci, tedy poslední minutu, jsem trochu odflákla, neviděla jsem na časomíru, neustále jsem se otáčela. Jsem se sebou spokojená.

Den 5.

Ráno začalo krásně, chtěla jsem jít na procházku, ale spadl mi krém na lino a vyklopilo se mi to. Zjistila jsem, že i když se to utře, tak to parádně klouže. Ke snídani jsem si dala ovesnou kaši bez ničeho, jen oslazenou medem a skořicí.
K obědu mamka udělala fazolky s volským okem a kouskem sekaný 30g. Zbyla patka, tak jsme ji rozdělili na tři díly. Fazolky jsem dlouho neměla. Po obědě jsem hned jela do práce. Pochválili mě, tak jsem dost ráda, že zákazník mě chválil. Aspoň budu mít dobrou reklamu. V práci jsem si vzala půlku plátku sekaný se salátem.
Večer jsem si udělala kakao, bolel mě šíleně hlava, tak jsem se to snažila přepít čajem a vodou, pak jsem zkusila kakao. Vyřešil to až prášek. K večeři jsem si udělala instantní polévku. Neměla jsem hlad ani chuť. Bylo to jediné, co mě napadlo.
Popravdě se mi nechtělo cvičit, neměla jsem náladu. Ale musela jsem. Chtěla jsem si předtím zacvičit HIIT, ale dala jsem skákacího panáka, pak ještě něco, nevím jak se cvik nazýval. Video s Pamelou Reif dávám lépe a lépe. Za pár dní to pro mě nebude problém. Jen mám problém s prknem, nevydržím třicet sekund na boku. Na obou rukách to jen tak tak dávám. Musím trénovat. Po Pamele jsem zkusila cvičení na břicho podle Kendall Jenner. Předcvičovala to Gabriella Whited.
Začínám cítit, jak mám břicho pevnější, není ploché, ale pevnější. Už se těším, jak bude vypadat za čtrnáct dní.
Jak se daří vám?

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
 


Pamela Rf day 2,3

Pondělí v 22:09 | Barbara |  My Day

Den 2.

Jídelníčku jsem moc nedala. Prostě miluji štrůdl a k tomu mamka dělala houbovou omáčku. Omáčky moc nemusím, ale houbovka je něco jiného. Mňamka.
Babička poprvé dělala hraběnčin štrůdl, sice u nás se jí zdravě nebo se spíše nedáváme ke svačině žádné sladké, omezujeme čokolády a tak dále, ale já si dala, poté jsem to vyběhala. Břicho jsem měla natažené z předešlého dne. Video jsem zvládla lépe, zřejmě to bylo tím, že jsem předtím neběhala, tak jsem nebyla unavená.
Večer jsem si to mazala takovým Ice gelem a masírovala si to baňkami.


To břicho. Pamela Reif má super postavu!

Den 3.

Dnešek jsem měla skvěle naplánováný, pak přišel oběd u babičky. Svíčková. Večeře doma houbová omáčka. Jo a svačina u babičky v podobě hraběnčina štrůdlu a malé buchtičky s čokoládou. Ještě jsem si vzala ke svačině salát zeleninový, abych se cítila lépe. Večer ještě pár hroznů.
Svaly jsem už natažené neměla, takže léčebný proces zafungoval. Dnes si to zopakuji.
Svůj zážitek z práce. Fuj. Ještě teď se mi zvedá žaludek. Dělám pedikúru a přišel pán, kterému hodně smrděli nohy, ne tak, jak smrdí normálním lidem, ale nějakou zatuchlinou. Ty černé fleky na nohách. Dlouhé nehty. Dělám se mi ještě teď blbě a furt cítím ten smrad, pořád kolem sebe stříkám voňavku.
Jelikož mě už nebolelo břicho, tak jsem šla na pás a pak cvičení na břicho. Šlo mi to lépe. Prkno na boky a břicho jsem zvládla bez přestávky. Horší bylo zvedání noh naráz. V posledních sekundách jsem cítila, jak mě to táhne. Doufám, že poslední den zvládnu deset minut bez přestávky.

Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
i_am_barbaras (Barbora Šimrová)

Téma na články

Pondělí v 22:02 | Barbara |  Články
Občas mi docházejí téma na články, o čem bych měla psát, pokud máte návrh na téma, pište do komentáře. :-)

Pamela Rf day 1

13. ledna 2018 v 23:49 | Barbara |  My Day
Včera jsem se rozhodla dát si dvoutýdenní challenge s Pamelou Reif 10 minut sixpack workout. Jdu do toho z důvodu, že se mi moc nechce cvičit. Potřebuji nějakou silnou motivaci. Pamela Reif je skvělá fitness modelka, sleduji její Instagram i Youtube kanál.



Day 1

Ráno jsem začala sprchou a ranní procházkou s pejskem, následovala s snídaně v podobě ovesné kaše s medem, kokosem, skořicí a javorovým sirupem ( chtěla jsem si tu kaši jen pokapat, ale trochu jsem tu lahev více obrátila, takže kaše byla uprostřed dost sladká).
Celý den pokračoval ve zdravém stylu, neměla jsem vůbec hlad, což jsem ráda. Večeři jsem měla před sedmou hodinou, po sedmé hodině jíst nebudu.
V osm jsem se na to vrhla. Půl hodiny jsem byla na pásu a dala jsem 3,7 km. Cely den jsem nachodila 9,2 km. Video s Pamelou jsem celých deset minut bez pár sekund přestávky nedala. Říkala jsem si, co jsem si to zase vymyslela, napadlo mě, že to cvičit nebudu a článek nevydám, ale toto je jediný způsob, jak mě donutit něco se sebou dělat. Je to intenzivní workout. Uvidím, jak to za dva týdny zvládnu, jestli dám celých deset minut.
Nebudu sem psát každý den, jak se mi vedlo, ale za dva týdny sem dám fotku před a po.

Můj Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
i_am_barbaras
Pamely Instagram: https://www.instagram.com/pamela_rf/
pamela_rf

Dopisy na konec světa

12. ledna 2018 v 18:17 | Barbara |  Knihy
Dopisy na konec světa

V této knize najdete dopisy Laurel, která právě nastoupila na střední školu a k tomu všemu viděla svoji sestru zemřít. Ovšem není schopnja nikomu říct, co se ve skutečnosti její sestře stalo. První dopis věnuje Kurtu Cobainovi, kterého měla její sestra ráda, dopis píše, protože to byl domácí úkol, který neodevzdá.
Můj názor: Na tuto knihu jsem se těšila, podle skvělé recenze jsem si ji objednala a dostala ji pod stromečkem. Když jsem ji četla, vzala mě za srdce, sice jsem nezažila smrt své sestry (za což jsem ráda), ale chápala jsem její pocity. Když jsem četla příběh Laurel, úplně mě to pohltilo a cítila jsem ten smutek v sobě. Vyrovnat se se smrtí někoho blízkého je těžké. Před toutou knihou jsem četla Drahý příteli, kteý byl psán v podném formátu.
Knihu doporučuji a jednou se k této knize vrátím.

Chcete také zanechat někomu zesnulému dopis? Já ho napsala.
http://loveletters.avadellaira.com
Doporučuji knihu přečíst.
Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
i_am_barbaras

Strašně utrácím!

9. ledna 2018 v 17:44 | Barbara |  Články
Když se nudím, tak utrácím! Nejsem jediná, vím to. Spousta lidí nudu zemí dá. Kdybych měla milión, utratila bych ho za jeden den. Mám volno, kam mohu jít? Do obchoďáku!
Do práce odjíždím, jakou spousta dalších lidí, autobusem. Řídím se podle času, tak se stává, že mám hodinku čas, někdy i více. Plno lidí je dopoledne v práci, s nikým se sejít nemohu, tak se jdu podívat do jednoho obchodu, poté do dalšího. Tady mají krásné svíčky, které krásně voní, jinde je hezky vypadající termoska, jednu sice doma mám, ale tu nemohu dát do tašky, jinak by se obsah mohl vylít.
Popojdu dál a tam je krásný hnědý košíček, který mohu pověsit. Paráda! Dělaný přímo na kolíčky. A stojí jen padesát korun! Takové myšlenky mi běhají v hlavě. Pak koukám, do peněženky, která je během hodiny prázdná. Přitom ještě před necelou hodinou jsem tam měla šest set korun. Jsem mystrině v utrácení. Kdyby v tom byla nějaká soutěž, jistě bych se umístila.


Samozřejmě tomu utrácení lze zabránit nebo spíše omezit. Nějaké peníze u sebe přeci musím mít. A sednout si někam sama, kde na mě všichni vidí, to nepřipadá v úvahu! Přátel moc nemám, ti co jsou, tak bydlí x kilometrů daleko a už se tolik nestýkáme tolik, co dříve.

Jak zabránit zbytečnému utrácení?

Když si doma připravuji věci do kabelky nebo batohu, peníze v peněžence zkontroluji a vyndám si peníze, které nepotřebuji. Vím, ze dnes nejdu nakupovat, tak si do peněženky hodím drobné na autobus a na horkou čokoládu, kdybych měla chuť. Obzvláště teď v zimě přijde k chuti!
Říct ne sama sobě je těžké. Ale peníze, které neutratím za zbytečnosti se budou hodit. Nikdy nevíte, co se stane.
Jděte rovnou do práce a počkejte tam! Vím, že u každého to asi nepůjde, já dělám v salónu, tak si počkám na recepci nebo čekám v solné jeskyni. Vezměte si sebou knihu, sedněte si v šatně a můžete si číst. Někdo se najde, kdo bude také čekat, tak si uděláte nové přátele. Třeba potkáte svého budoucího manžela?
Já si s sebou beru sešit, kam si zapisuji každou myslenku, i když má jednu větu. Zapisuji si tam všechny své myšlenky, Vše, co mě děsí, vše co bych si přála. Dokonce si píši básničky. V tom sešítku je zapsáno tolik myšlenek! Ani netušíte, kolik myšlenek se vyrojí během sekundy!

Máte problém s utrácením?
Instagram: i_am_barbaras
https://www.instagram.com/i_am_barbaras
Email: baryys.blog@seznam.cz

S Novým rokem, nový životní styl

7. ledna 2018 v 17:59 | Barbara |  Barbara
Ještě než začal Nový rok, věděla jsem, že to bude pro mě nový život. Chtěla jsem začít jíst zdravě, po mém období odmítání jídla. Pravidelně cvičit. Více chodit mezi lidi a snažit se být šťastnější. Našla jsem zdravý životní styl podle Alexis Ren, která je mojí motivací. Jde o odmítání červeného masa, odmítání alkoholu a zmírnění příjimání cukru.
Za bojem pro mé šťastné já jsem se do sebe více ponořila. Jak se píše v knize Mléko a med: Nejprve navaž vztah se sebou než to zkusíš s někým jiným. Když se naučíš mít se ráda můžeš učit ostatní aby tě měli rádi.Tato kniha mě doprovázet hodně dlouho a bude mě neustále dokola povzbuzovat. Vždy jsem chtěla vztah, když jsem ho měla, nebyl to zrovna ideál.
Sem tram jsem se věnovala józe, teď se tomu chci věnovat naplno. Jóga je o harmonii těla. Zaujal mě i životní styl Zero waste.


Napsala jsem zde článek o Zero waste nebo-li život bez obalu. Nejenže je to dobré pro planetu, ale i pro mě, cítit se lépe, že dělám něco dobrého. Jsem si jistá, že i toto mi najde klid v sobě samé. Chci se dozvědět více, žít tento styl života a naučit i ostatní. Chci jim ukázat, jak moc je to důležité, pro všechny, ne jen pro pár lidí, ale i pro lidi, které se narodí.
Pamatuji si, dríve jsem meditovala, když jsem byla sama. Jen jsem poslouchala zvuky kolem, ten čas rychle utíkal. Vždy jsem se cítila taková odpočinutá, jako bych v tu dobu spala. Jógu jsem cvičila vždy ráno před snídaní, vstávala jsem v sedm hodin ráno. Byla to jóga pro začátečníky, líbili se mi ty ladné pohyby. I přesto, že to nebylo kardio, cítila jsem, jak jsem byla ohebnější, za což jsem byla ráda, jelikož jsem několik let tancovala a ta ohebnost už nebyla taková, co dříve. Naučila jsem se správně dýchat.
Najdu klid v sobvě samé a naučím se milovat, jen to chce čas a já doufám, že to do roka stihnu. Chci už začít žít.

Zero Waste

5. ledna 2018 v 21:17 | Barbara |  Články
Je možné žít bez odpadků? Je to vůbec možné a je to snadné? Je doba plastu. Dříve byla doba, kamenná, železná, atd... Dnes je doba plastu. Nikdy jsem nad tím tolik nepřemýšlela, nezajímalo mě, co se bude dál dít s plastem, nezajímalo mě, že příroda si s plastem PROSTĚ NEPORADÍ. Nevěděla jsem, že by plast mohl nějak ovlivnit naši planetu. Nepřemýšlela jsem, že právě v tuto chvíli jako já zahodila do koše obal od sušenky. Z PLASTU! Nikdy bych nad tím nepřemýšlela, ani jsem nevěděla, že ZERO WASTE EXISTUJE!
Jak jsem k tomu přišla? Sledovala jsem beauty videa, nějaké jsem s touto slouvislotí hledala (myslím), najednou mi naskočilo video Zero Waste. Byla jsem zvědavá, tak jsem se dívala dál. Na videu to vypadalo tak snadně, tak jsem si včera, že to na dnešek zkusím. Nevyšlo to, koupila jsem si sójový suk a obal jsem zahodila.


Zero waste v překladu znamená nulový odpad. Jak se dočteta na stránce bezpopelnice.cz , jedná se o životní styl, který se v budoucnu stane nutností. Nedávno v televizních novinách ukazovali záběry z jižního Bali, není to příjemný pohled. Pláž zaplavili odpadky z plastu. Odpadky se na Bali hromadí a nemají kam vyvážet. Odpadky vypouští do moře a v tom se máme koupat? Zapltím si drahou dovolenou na Bali a budu se koupat mezi odpadky? To si za tu cenu cenu koupím rovnou bazén nebo si zaplatím pernamentku do aquaparku.
Lidé, co podporují tento životní styl sami přiznávají, že dostat se na 0% vyprodukovaného odpadu není možné, ale dostat se na 10% možné je. Samozřejmě přestat produkovat odpad z jednoho dne na druhý nejde, ale dostat se k těm deseti procentům postupně? Výhody to má. Nejenže tak trochu chráníte planetu, ale zachráníte i život spousty zvířatům. Jak se asi plave kosatkám nebo velrybám mezi sáčky? Pro mě to má ještě jednu výhodu, určitě nejen pro mě, nekoupíte si žadné sušenky! Těžko se ovládám, když vidím něco sladkého, ale obal od sušenky se těžko zrecykluje.
Zero waste nebo-li nulový odpad/bezobalu není o tom, že nebudete používat plast, ale je to otm, že nic nebudete zahazovat. Koupit si plastovou lahev můžete, poikud ji použijete opakokovaně. Lahev na běh je z plastu, protože ze skleněnou lahví by se asi těžko běhalo.

Napsala jsem to jen tak ve zkratce, pokud máte zájem napíšu o tom více. Třeba, jak žít tento životní styl.
Instagram: https://www.instagram.com/i_am_barbaras/
Email: baryys.blog@seznam.cz

Kam dál